Co je malé, to je milé? Jak kdy aneb Lidský minimalismus

Někdo to rád blond, někdo zase brunety, někdo má rád větší, jiný si libuje v maličkostech, někdo má rád holky a jiný vdolky.A někdo se holt malý narodí. . Ale co je malé, je i milé, říká se.

 I když malí lidé prý řvou Aby byli lépe
vidět.

Samozřejmě, záleží konkrétně co , že. Třeba u s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo ,i když malé raději zrovna být nemusí.Ale zpět k tématu. Mám na mysli sebe. Vlastně u mě je tak nějak malé všechno.

Ruce, krátké dětské prsty , malej nos, podle slov jednoho ctitele zde roztomilej pršáček, no je to fakt skvělý , hlavně když mám rýmu.Pak mám taky malej zadek, hlavně proklatě nízko, Jak už jsem tady kdysi psala, při práci v diskotéce jsem zůstala viset mezi turniketama. Sto a vícekiloví návštěvníci prošli naprosto v pohodě. Ještě mám malou šlapku. Teda chodidlo. Je docela problém sehnat botu mezi 37 a 38.Takže nákup u větví to jistí.
Nedávno mi bylo řečeno, že ji mám dost skladnou . To mě docela zaujalo .Pak dodal, že na můj věk. To mě zaujalo ještě víc. Napadlo mě jak to asi dole vypadá u paní kolem 70. Ale pak ve finále tomu dotyčný dal korunu, že ji mám jako 14-ka, to mě zaujalo pravda asi nejvíc. /To tímpádem jako šu-ká čtrnáctky?/
Jen škoda že to neplatí o prsou to bych moc potřebovala/
At žije tělesný minimalismus: