Voňka -pivoňka

Máme jich plnou zahradu. Jsou půvabné, léčivé a  navíc krásné voní. Kdo by neznal tuto dřevitou  bylinu našich babiček? Řeč je o pivoňce lékařské. 

Uvádím pár rad ke sběru této léčivky.

Kořen se rychle omyje a suší ve stínu nebo při umělé teplotě do 45 ° C. Páchne mírně omamně a má chuť nasládle hořkou a ostrou. Okvětní plátky výlučně ze zahradních plnokvětých druhů se sbírají kolem 12. hodiny a suší ve stínu v malé vrstvě nebo při umělé teplotě do 35 ° C. Droga musí mít pěknou červenou barvu a chrání se před světlem. Droga má medově sladký pach a svíravou, slizovitou chuť.

 kořenu je alkaloid peregrinin, třísloviny, škrob, cukr, organické kyseliny, šťavelan vápenatý, sacharózu, kyselinu metarabinovou, kalciumoxalát a glykosidy. Květy obsahují tříslovinu, sliz, peonidin a glukózu.

• Léčivé účinky : Snižuje střevní peristaltiku (rytmické smršťování svalstva trávicího traktu),
• napětí hladkých svalů
• a zmírňuje bolesti.

Čaj z kořenu se užívá při astmatu,při epilepsii,při bolestivé dně,při ledvinových kolikách,při nemocech ledvin a proti křečím.

P.S.: Kdybych se náhodou vdávala, tak svatební kytici z pivoněk /připomínají mi mé oblíbené baroko/ a bonus navíc, můžete si je taky nasušit :-))