pro chlapy, ale i pro mě coby bisexuálku.
A zatímco ženy se obvykle kochají pohledem na mužskej zadek, já to mám opačně. Mě je nějakej zadek fakt u zádele.
Nevím jak to dělám, ale vždy při kontaktu s chlapem mi sjede pohledem tam. Dolů. Doprostřed. Mezi nohy. Jo, do rozkroku.
Jenže jak to pak zas u toho chlapa vyžehlit, je jasný kam se mu koukám, tak třeba mu to lichotí?
Já to mám opačně. Jak mi vysvětlíte fakt, že kdykoliv, v jakékoliv situaci, končí můj zvědavě-zvídavý pohled u chlapského rozkroku.
Hlavně když sedím, to je v háji úplně. Ve firmě mám kolečkové křeslo- ne fakt nejsem invalida, a po příchodu kohokoliv opačného pohlaví je výsledek -cíl vždy stejný.
Rozkrok
Chraň Bůh že nechtěně a bez postranních úmyslů!
Prostě to tak nějak vyplyne že když sedím, tak moje oči jsou v úrovni mužova rozkroku. Pokud teda neměří dva metry, to už moje hlava musí o stupínek výše. Tuto výhodu sdílí nadřízený zato můj zubař menšího vzrůstu tam je to zcela bez šance. Pro mě, vrtačku a hlavně zubaře. A doktora bez rozkroku neznám.
Já vím, vám je to u pr...ale mě se to chce říct!