Já jsem vás varovala, jsem holt divná
Už odmalička jsem neměla absolutně nic ze seriálů a pohádek, je úplně jedno, jestli pro děti nebo dospělé. Strašně mě totiž rozptylovalo jídlo, které tam měli na stolech nebo ani to nemusel být stůl. Prostě jídlo kdekoliv. V pořadu. V jakémkoliv. Chlap tam mohl lítat s kudlou v zádech, jedno. Mě zajímalo co si dá jeho pozůstalá žena z lednice.
Nejhorší byly pro mě asi Silvestrovské přenosy, protože to jsem vždy při jejich sledování usilovně přemýšlela, přesněji trpěla, co s tím jídlem, co se nesní, pak budou dělat. Popravdě ani jsem se vůbec nebavila přednášeným vtipům. To jídlo mě v tom zkrátka rušilo.
To samé mám s kytkama. Já už nemůžu vlézt ani na berňák a jak jsem už za ta léta práce samanasebe zjistila, nejvíc kytek mají na úřadech. Zaplaťpámbůh, že tam NORMÁLNÍ člověk musí jednou za rok, to by byla moje smrt. Vemte si třeba takovej finančák. Stojíte si u pokladny s kopií přiznání s částkou na daně, a zničeho nic vám ve frontě ujede oko kamsi doprava, teda mě. Ano správně tušíte, stojí zde květináč. Přesněji, obří květináč. Nojo, na úřadě si to holt můžou dovolit netroškařit /v kytkách/. Na úřadech na rozdíl OD NÁS smrtelníků a od NÁS daňových poplatníků na to maj. Od nás.
Jako osoba venku bezbrýlová a tudíž řídící se už převážně hmatem, zjišťuji, že jde o květinu umělou, ale velice zajímavé stavby listů. Jak si tak pohmatávám a osahávám a kochám se, fronta mě taktně posunuje směrem k okénku, kde po mě cosi chce nějaká paní. Tak nějak se vracím do reality, proč jsem vlastně tady. Kytka mi ovšem vrtá v hlavě další týden a tak opět nastupuje internet, kde pátrám a hledám do noci po jméně té zelené krásky, která mě krade o spánek / a tím krásu prej hahaha- říká maminka/ . Po týdenním úspěšném gůglení tvaru listů s velkou radostí zjišťuji, že jde o šefleru, Ano,správně už nám stojí v obýváku a dnes měří po roce metr a půl.
A to nemluvím o sociálce. Ta prokletá budova má tři patra. Kytek. Já bohužel podle abecedy spadám do toho třetího takže mám přehled i o patrech pode mnou, přesněji o květináčích. Na socce mají teda nejvíc dracen, asi šetří vodou.
Jdu s tatínkem na operaci /vlastně předoperační vyšetření do luxusní evropské kliniky a už se těším, co tam uvidím. Taky by mě mohli tu moji čočku přeleštit, když už tam jsem.Vlastně obě, čtyřky dioptrie nejsou v dnešní době nic moc. Potřebovala bych to jako sůl. Ale zas na to jak blbě vidím, docela dobře fotím.To je teda taky divný.
Sedím s tatínkem pod velkou plazmou, která řve zprávy a proti mě hádejte co. Přede mnou stojí obří květináč. Já za to nemůžu, ale jsem prostě divná. Zatímco ostatní spolusedící sledují televizi, já si měřím a fotím zbytkem zraku listy na dvoumetrové neznámé rostlině. Ještě že má tatínek ke spravení ty oči dvě, aspoň mám po čem novém pátrat. Vlastně škoda, že má jen dvě.
Po týdenním úsilí konečně přichází ovoce v podobě názvu Fíkus lyrata neboli fíkus houslolistý.Po zjištění ceny onoho fíkusu nastává zatmění a posléze prozření, jeho cena se pohybuje v řádu několika tisíc. No tak velkej mít fakt nemusím. Tento blog by mě asi nikdy nenapadl, nebýt fota, kterak se onen fíkus tvaru housliček množí. Ha, listem. Odnož nemá to už mám zjištěné od tatínkovy návštěvy operace levého oka.Jako lézt na kytku ve špitále pro lístek který je až u stropu, a co když je navíc umělej?
To se zjistí. Za týden jdem na pravé :-)
Po příchodu domů maminka. Tak co, jak jste dopadli? Mamiiiiiiiiiii já myslím , že potřebujeme asi fíkus. Houslolistý. Mamka: Já ti dám fíkus. Houslo co??Opovaž se!
Zatím prolízám bazary pokojovek .-)
Martina Pazourová
Seznamte se, Hepatica nobilis
Není mnoho bylinek, které by se mohly pyšnit tak něžným květem, jako právě tato, jaterník podléška. Nejvíce fialové květy, mohou být i růžové, ale dokonce i bílé, v závislosti na prostředí, zdobí a zároveň léčí, je ale chráněná.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Martina Pazourová
Střípky z bleduliště
Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala
Martina Pazourová
Fialoví chlupáčci
Tak jsem se tam konečně po roce, který nebyl jednoduchý a tudíž málo času, dostala. Jsem za to moc vděčná, protože cestou jsem potkala i moc prima paní, se kterou jsme si parádně popovídaly.V kombinaci s fialovými květy prima den
Martina Pazourová
Když je focení zábava
Potřebujete k tomu jen tři věci : Dobrou náladu, pokud možno zajímavé prostředí a hezčí exteriér než je moře /a samozřejmě naše louky a lesy/ neznám, fotogenickou modelku a v neposlední řadě kvalitní foťák, pak už to jde samo.
Martina Pazourová
Střípky od moře- Crikvenica
Znáte to, naplánujete si den volna a on jak na potvoru skoro celý proprší. Po několika strávených hodinách v kavárně se počasí umoudřilo- stal se zázrak, vylezlo sluníčko, takže jsme nakonec stihly i koupání. Voda jako kafe.
Martina Pazourová
Růžový fotoblog
Jako každý rok touto dobou se celá naše zahrádka promění v jeden voňavý růžový prales. Tatínek chudák trpí, protože je to hlavně jeho zásluha stříhání na jaře a na podzim. A výsledkem je pár voňavých fotek, pro hezký den!
Martina Pazourová
Rozkvetlá louka mezi paneláky
Dva týdny jezdím kolem tramvají do práce a modlím se, ať mi ten nádherně rozkvetlý pruh nepokosí.Konečně.Den jako korálek a přání splněno.Pokochejte se také, jaký máme v Brně kousek nádherné přírody.U silnice. Mezi paneláky.
Martina Pazourová
Příroda ve městě
Kdo by to byl řekl, že se ve velkém městě najde květ máku či šípkové růže.Foceno přímo u tramvajové zastávky v Brně, lidi po mě koukali, ale já je nevnímala a fotila a fotila,ještě je tam po mě v té trávě cestička. Canon eos d 250
Martina Pazourová
Na skok v arboretu aneb Něžná krása kosatců
Moje babička také pěstovala kosatce, ovšem to, co jsem viděla v arboretu Mendelovy univerzity na výstavě, předčilo veškeré moje očekávání. Nepřeberné množství barev byla opravdu pastva pro oči a relax v dnešní uspěchané době.
Martina Pazourová
Můj nejdražší bonbon v životě
....a posléze vypadená plomba v pátek večer a v sobotu i rozlomená korunka i se zbytkem zubu, .. je to sice v ....., ale má to svoje pozitiva. Aneb takto začíná moje první asi ze 150 budoucích návštěv.
Martina Pazourová
Také v tom vidíte hvězdnou oblohu ?
Tyhle světýlka jsem si hned zamilovala. Ve dne jsou úplně obyčejná, ale sotva zahradu přikryje černočerná tma, vyběhnu v teplákách s foťákem a začnou vznikat zvláštní fotky. Canon eos 250 D.
Martina Pazourová
Milé jaro, ještě vydrž!!
Sníh- kdo by to byl řekl, už jsem pomalu přestávala doufat, že ještě vyběhnu s fotákem zvěčnit to bílé andělské nadělení. A přece. Probuzení do bílého rána, ale v dálce někde švitoří skřivan a pod tíhou sněhové peřinky už
Martina Pazourová
Kouzla se sněhem
Naše staré retro ozdoby, na některých už zapracoval zub času, ale i tak jsou pořád moc krásné.Foto Canon eos d 250.
Martina Pazourová
Trošku té sněho-ledové vánoční pohody
Čekal v lednici rok na sníh.To bylo řečí, že není kam dát špenát. Myslím, že čekání se mu- vyplatilo a trpělivost sníh přinesla :-P Foto Canon eos 250 dé.
Martina Pazourová
S motýlem na zádech aneb Vítejte v karibském ráji
Podzim- období plískanic a nevlídného počasí svádí spíše k posezení u teplého čaje a knihy, já bych vás ale přesto moc ráda pozvala na jedno kouzelné místo v centru Brna, které se stalo rájem nejen pro mnoho druhů vzácných
Martina Pazourová
Tak jako slunečnice ....
Zázrak. Konečně mi vykvetly jiné než žluté. Asi tak z patnácti pytlíků různých barev.Já nedočkavka netrpělivá obecná otvírala okvětní lístky s nadějí, že vytoužená barva tentokrát nezklame, no a zase ta žlutá. Až jednou :P
Martina Pazourová
Pernštejnské zahrady Aneb Jak se budí princezny ?
Když si pan režisér Vorlíček vybíral místo natáčení pohádky O šípkové Růžence, určitě nemohl udělat líp. Nádherný hrad Pernštejn a co teprve jeho upravené zahrady! Jako desetiletá jsem s mamkou byla na zájezdě a v paměti mi doteď
Martina Pazourová
Dáte si se mnou zmrzku ?
Počkej zastav, to si musím vyfotit. Můj společník, se kterým jsem se vydala na auto foto výlet na Pernštejn, málem strhl volant. To je úžasný a hezký !! Kříčela jsem nadšením v autě. Postavička gejši a pejska vzhlížícího k ní, mi
Martina Pazourová
Pro makovou panenku
V makovém ráji u Vyškova by měl co dělat i motýl Emanuel. Tak dlouho jsem chtěla tu neskutečnou červenou a bílou nádheru vidět na vlastní oči, až se mi to fakt splnilo. Měla jsem právě ten den narozeniny,Canon 250D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 195
- Celková karma 14,90
- Průměrná čtenost 606x
Miluji češtinu a její slovní podoby. Ráda píši fejetony, o čemkoliv a nejen do šuplíku.Tvořím fotoblogy a koláže z fotek, náměty leží doslova na zemi.Moc ráda fotím a pěstuji květiny, zejména růže- to je můj život :-)
https://www.facebook.com/martina.pazourova
Fytotechnička, pokladní i makléřka, pojišťovací agentka vášnivá fotografka a nákupčí banerové i nebanerové reklamy, která ráda píše.O čemkoliv.
Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá GLOSÁTORKA, nyní BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce zarytá zahradnice a bylinkářka .Muže vnímám jako osobnost, mám ráda inteligentní humor pana Šmoldase, pořad NA STOJÁKA- pana Tomeše. Musíte mě číst mezi řádky..Přátele se neměří kvantitou, ale kvalitou. Jak to říkala ta babička ve známé pohádce Sůl nad zlato:
Já jsem všudezdejší :)