To máte úplně jedno, stejně pak pojedete hlavou dolů!
před naším domem kilo, takže měl vlastně vstup zdarma.
Mohla bych to odbýt videem, které se ani videem nazvat nedá a nemá vůbec žádnou hodnotu pro někoho cizího. Je to vlastně směs mých nadšených a místy i neinteligentních výkřiků nadšení. /pro taťku jsem to musela pustit bez zvuku -nedal to/Přesto pro mě má ale obrovskou cenu a emoční hodnotu. Protože víte, jak sakra dlouho mi trvalo, než jsem se k tomu odhodlala!!!!!
Taky když to na facebooku lidé komentovali výroky typu TAK NA TO BYCH TEDA FAKT NESEDLA, TO BYCH ASI KRMILA KACHNY./ Což vám jakožto potenciálnímu zájemci o jízdu fakt nepřidá. To prostě číst vážně nechcete!/
Nebo JÁ BYCH NA TO V ŽIVOTĚ NESEDLA. / Pod tím moje odpověď: Paní, to jsem si říkala taky!/
Vše vzniklo ještě někdy před Vánoci, když jeden můj kolega z práce, který taky musí být všude mezi prvními,l zveřejnil fotky s pohledem na Špilas z hodně zajímavého úhlu a ještě zajímavější výšky. Ptala jsem se, kde to fotil a odpověď - z Kola. Já ani nevěděla, že něco takové v Brně je. Byl listopad.Na Favoritu ale asi nejel. I když jsou tací, co jezdí na kole i v lednu po náledí.Červík pokušení zahlodal podruhé v podobě šéfa z práce. Prý je tam nejlépe jít v pracovní době. Pokušitel. A to už mi nedalo a šla jsem se tam po firemním večírku podívat. Stometrová fronta ale nádherné osvětlené monstrum, kolem kolotoče a stánky s vánočními suvenýry. Pravá vánoční atmosféra.Nadšené výkřiky dětí i dospělých. A to kolo mi od té chvíle nedalo spát.Doma si se mnou docela užili, protože každá moje druhá věta začínala slovy JÁ ASI ZKUSÍM TO RUSKÝ KOLO!!!!! V pátek. V pondělí. Ve středu. V pátek.
Týden jsem pilně studovala na netu instruktážní videa nevynechala jsem ani nehody, kdy posádka uvízla na několik hodin. Nebylo to naštěstí u nás, ale v Londýně někdy v šedesátých letech a ještě dostali pět liber za to, že tma mrzli. V zimě tohle opravdu není moc štastný nápad. Pak jsem se ale rozhodla najisto. Byl to totiž poslední den a zároveň šance. Pak už kolo nebude nebo možná na jaře. Kéžby.
Nebyla jiná možnost. V neděli jsem vyrazila do prázdného města. S vyvalenýma očima a fotákem do kapsy, jakožto svědkem doličným, stála před naprosto prázdným ruským kolem. Slečně u pokladny říkám: Tak mě tu máte, tři dny jsem se odhodlávala a sbírala odvahu. A za mnou se ozvalo, Já taky!!! Ale pojďte, bude to nádherný zážitek!! Drobná blondýnka,ze které šel obrovský klid. Byla naprosto na pohodu a přesně někoho takového jsem si já, srab z výšek a kinetozy přála potkat. A ono se to podařilo. Říkám té paní: Víte, já mám teď maminku před operací a potřebuji nutně přebít ten strach z nemocnice ještě větším, strachem. A paní na to : A TO DĚLÁTE DOBŘE.
Sledujeme kabinky, držím v ruce nádhernou tmavě modrou kartičku na vstup, kterou si ukládám do pouzdra foťáku, coby věčný důkaz své odvahy. Néé to si neuklízejte, to musíte u vchodu odevzdat. Škoda.Aspoň ji tedy zdokumentuji. Otevírá se naše kabinka usedáme a už není cesta zpět. Řeším, zda sedět po nebo proti směru jízdy načež paní mě *uklidní* potěšujícími slovy. Stejně pojedete pak hlavou dolů. Tak to máte úplně jedno!!!
Po rozjezdu mě hbitá paní hned stihne zaúkolovat.Tak a ted mě aspoň vyfotíte a já to pošlu synovi jako péefko!!! Šteluji dotykáč paní, bohužel používám starší typ takže mi to moc nejde a fotím vše možné, takže se paní nakonec fotí sama. A pokračuje v nadšení: já si vyfotím ten Špilberk a divadlo... A udělám si selfíčko!! Najednou jsme dole a já konstatuji že jsem ani nějak nezaregistrovala první půlkolo. Pak už je vše v mé režii beru svůj foťák . A teď si něco nafotím já! Výsledkem je roztřepané video plné mých komentářů. Ke všemu vzhůru nohama. Ale je v něm obrovské nadšení a živě zachycené- nemá žádnou technickou a už vůbec ne uměleckou hodnotu. Ale ohromný zážitek a ještě větší radost. A o to právě šlo!!Navíc nám dali snad jedno kolo zdarma po roztleskávání JEŠTĚ JEŠTĚ.
Po návratu domů skáču metr vysoko. Pan bratr tajemný jak hrad v Karpatech odchází kamsi do města. Za hodinu je také zpět a prý ALE JE TAM PRD VIDĚT! A já cože, tys na tom taky byl?? A to nemůžeš něco říct. Jsem tě večer prosila, ať mi děláš garde. A bratr vtipně. No, tys pořád kecala, že budeš blít. tak jsem to nechtěl riskovat. A udělal dobře. Protože ta paní si to se mnou pěkně vyžrala.A možná že si to dala V KLIDU JEŠTĚ JEDNOU./Popravdě-ani bych se jí nedivila./
PS.:D Bratr, strojař se může pochlubit technicky skvělým videem .Ale řeknu vám, je to fakt nuda!! :D
Martina Pazourová
Seznamte se, Hepatica nobilis
Není mnoho bylinek, které by se mohly pyšnit tak něžným květem, jako právě tato, jaterník podléška. Nejvíce fialové květy, mohou být i růžové, ale dokonce i bílé, v závislosti na prostředí, zdobí a zároveň léčí, je ale chráněná.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Martina Pazourová
Střípky z bleduliště
Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala
Martina Pazourová
Fialoví chlupáčci
Tak jsem se tam konečně po roce, který nebyl jednoduchý a tudíž málo času, dostala. Jsem za to moc vděčná, protože cestou jsem potkala i moc prima paní, se kterou jsme si parádně popovídaly.V kombinaci s fialovými květy prima den
Martina Pazourová
Když je focení zábava
Potřebujete k tomu jen tři věci : Dobrou náladu, pokud možno zajímavé prostředí a hezčí exteriér než je moře /a samozřejmě naše louky a lesy/ neznám, fotogenickou modelku a v neposlední řadě kvalitní foťák, pak už to jde samo.
Martina Pazourová
Střípky od moře- Crikvenica
Znáte to, naplánujete si den volna a on jak na potvoru skoro celý proprší. Po několika strávených hodinách v kavárně se počasí umoudřilo- stal se zázrak, vylezlo sluníčko, takže jsme nakonec stihly i koupání. Voda jako kafe.
Martina Pazourová
Růžový fotoblog
Jako každý rok touto dobou se celá naše zahrádka promění v jeden voňavý růžový prales. Tatínek chudák trpí, protože je to hlavně jeho zásluha stříhání na jaře a na podzim. A výsledkem je pár voňavých fotek, pro hezký den!
Martina Pazourová
Rozkvetlá louka mezi paneláky
Dva týdny jezdím kolem tramvají do práce a modlím se, ať mi ten nádherně rozkvetlý pruh nepokosí.Konečně.Den jako korálek a přání splněno.Pokochejte se také, jaký máme v Brně kousek nádherné přírody.U silnice. Mezi paneláky.
Martina Pazourová
Příroda ve městě
Kdo by to byl řekl, že se ve velkém městě najde květ máku či šípkové růže.Foceno přímo u tramvajové zastávky v Brně, lidi po mě koukali, ale já je nevnímala a fotila a fotila,ještě je tam po mě v té trávě cestička. Canon eos d 250
Martina Pazourová
Na skok v arboretu aneb Něžná krása kosatců
Moje babička také pěstovala kosatce, ovšem to, co jsem viděla v arboretu Mendelovy univerzity na výstavě, předčilo veškeré moje očekávání. Nepřeberné množství barev byla opravdu pastva pro oči a relax v dnešní uspěchané době.
Martina Pazourová
Můj nejdražší bonbon v životě
....a posléze vypadená plomba v pátek večer a v sobotu i rozlomená korunka i se zbytkem zubu, .. je to sice v ....., ale má to svoje pozitiva. Aneb takto začíná moje první asi ze 150 budoucích návštěv.
Martina Pazourová
Také v tom vidíte hvězdnou oblohu ?
Tyhle světýlka jsem si hned zamilovala. Ve dne jsou úplně obyčejná, ale sotva zahradu přikryje černočerná tma, vyběhnu v teplákách s foťákem a začnou vznikat zvláštní fotky. Canon eos 250 D.
Martina Pazourová
Milé jaro, ještě vydrž!!
Sníh- kdo by to byl řekl, už jsem pomalu přestávala doufat, že ještě vyběhnu s fotákem zvěčnit to bílé andělské nadělení. A přece. Probuzení do bílého rána, ale v dálce někde švitoří skřivan a pod tíhou sněhové peřinky už
Martina Pazourová
Kouzla se sněhem
Naše staré retro ozdoby, na některých už zapracoval zub času, ale i tak jsou pořád moc krásné.Foto Canon eos d 250.
Martina Pazourová
Trošku té sněho-ledové vánoční pohody
Čekal v lednici rok na sníh.To bylo řečí, že není kam dát špenát. Myslím, že čekání se mu- vyplatilo a trpělivost sníh přinesla :-P Foto Canon eos 250 dé.
Martina Pazourová
S motýlem na zádech aneb Vítejte v karibském ráji
Podzim- období plískanic a nevlídného počasí svádí spíše k posezení u teplého čaje a knihy, já bych vás ale přesto moc ráda pozvala na jedno kouzelné místo v centru Brna, které se stalo rájem nejen pro mnoho druhů vzácných
Martina Pazourová
Tak jako slunečnice ....
Zázrak. Konečně mi vykvetly jiné než žluté. Asi tak z patnácti pytlíků různých barev.Já nedočkavka netrpělivá obecná otvírala okvětní lístky s nadějí, že vytoužená barva tentokrát nezklame, no a zase ta žlutá. Až jednou :P
Martina Pazourová
Pernštejnské zahrady Aneb Jak se budí princezny ?
Když si pan režisér Vorlíček vybíral místo natáčení pohádky O šípkové Růžence, určitě nemohl udělat líp. Nádherný hrad Pernštejn a co teprve jeho upravené zahrady! Jako desetiletá jsem s mamkou byla na zájezdě a v paměti mi doteď
Martina Pazourová
Dáte si se mnou zmrzku ?
Počkej zastav, to si musím vyfotit. Můj společník, se kterým jsem se vydala na auto foto výlet na Pernštejn, málem strhl volant. To je úžasný a hezký !! Kříčela jsem nadšením v autě. Postavička gejši a pejska vzhlížícího k ní, mi
Martina Pazourová
Pro makovou panenku
V makovém ráji u Vyškova by měl co dělat i motýl Emanuel. Tak dlouho jsem chtěla tu neskutečnou červenou a bílou nádheru vidět na vlastní oči, až se mi to fakt splnilo. Měla jsem právě ten den narozeniny,Canon 250D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 195
- Celková karma 14,90
- Průměrná čtenost 606x
Miluji češtinu a její slovní podoby. Ráda píši fejetony, o čemkoliv a nejen do šuplíku.Tvořím fotoblogy a koláže z fotek, náměty leží doslova na zemi.Moc ráda fotím a pěstuji květiny, zejména růže- to je můj život :-)
https://www.facebook.com/martina.pazourova
Fytotechnička, pokladní i makléřka, pojišťovací agentka vášnivá fotografka a nákupčí banerové i nebanerové reklamy, která ráda píše.O čemkoliv.
Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá GLOSÁTORKA, nyní BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce zarytá zahradnice a bylinkářka .Muže vnímám jako osobnost, mám ráda inteligentní humor pana Šmoldase, pořad NA STOJÁKA- pana Tomeše. Musíte mě číst mezi řádky..Přátele se neměří kvantitou, ale kvalitou. Jak to říkala ta babička ve známé pohádce Sůl nad zlato:
Já jsem všudezdejší :)