Prý jsem hezká *hůlka* aneb Internet-médium prokleté aneb Nechtěně celebritou
Není snad člověk, který by nevlastnil emailovou schránku. Nebo někde nebyl registrován. Aspoň já takového fakt neznám. Technika komunikace jde dopředu mílovými kroky a tak používání sociálních sítí je na denním pořádku. Facebook a jim podobné sociální sítě snad znají děti už v mateřince. Ano, je to chyba, ale o tom až jindy.
Jsem také jedna z těch, kteří těch výhod a jak se za chvilku ukáže, nevýhod, dokáží patřičně využít. Vždyť, co také dnes jiného zbývá a jak se chcete spojit s kamarádkou, která bydlí o stopadesát kilometrů daleko.Použijete asi email nebo mobil.
Tak jako miliony dalších.
Nikdy by mě tudíž nenapadlo, že mě, podle mě vcelku průměrnou a nějak neprovokující bytost stále někdo poznává na ulici. Abych byla konkrétní, není to jednou za rok ale v poslední době i třikrát týdně. Dle povzbuzujících slov mojí mamky: Oni tě znají z toho tvýho psaní /slovo blog nezná/. Ale prd, mami!
Jdu si takto městem do banky v celkem solidním náseru, jedu totiž reklamovat špatně poslané peníze a při tom se úsměv opravdu špatně hledá,že.
Těsně před vchodem do banky mě zastaví muž asi tak metr šede.
Dobrý den. Já na to: Promiňte, my se snad známe? On nevinně: Ano, já vás znám. Z internetu.Chvilku se mi zavařují mozkové závity, už se mi z hlavy začíná kouřit. První, co mě vždy napadne, když mě na ulici osloví neznámý muž, zda jsme spolu náhodou něco neměli. A ne, opravdu si tohoto pána menšího vzrůstu a pomněnkově modrých pichlavých očí nepamatuji. A věřte, že paměť na ksichty mám fakt dobrou. Nastává chvilka trapného ticha. Naštěstí ne nadlouho.Pán mi ovšem brzy osvěží paměť. Máte profil na Seznamu!!! No a?? Mám tam mejl tak i profil a pár fotek, bezvýznamná jehla v kupce sena.
OOOOO jak jsem se mýlila. Rozloučíme se vcelku zadobře. Pán navrhne, že potkáme-li se ještě jednou, dáme kávu. Ou yes.
Druhé setkání.Jedu si v tom největším srpnovém pařáku domů. Musím ale přestupovat. Při vystupování mě zastoupí cestu opět tentýž pán s malým synkem, Dobrý den. A já to jste zase vy?
Pán: Víte, co jste mi slíbila. Ok, yes.
Nastává situace třetí. Pošta, a jaké bývají fronty na poště? Ano, správně , nekonečně dlouhé. Z fronty vystoupí pán v křiklavě růžových teniskách a se slovy :Jdeme na to kafe že? :D Jak to dopadlo, už nechám na vaší fantazii.A té se meze nekladou.
Potkala jsem ho pak ještě počtvrté. Při vystupování z tramvaje hnusný první pracovní den.A vyloudil mi hned úsměv na tváři. Toto přece už není možné!!!??/ Je!/
Příklad druhý. Psala jsem si kdysi na seznamce s jedním příslušníkem hodně vzdálené země, Jordánska. Byl to mladý, u mě to ani jinak nejde, klučina. Bydlel přechodně kousek od místa mé práce. A přesto jsme se prozatím nikdy neviděli. Na skype mi psal že jsem hezká HŮLKA. To potěší.
Jdu si takhle z práce, a protože je léto, jsou kolem samé zahrádky. přijdu domů a tam vzkaz : Já tě viděl a moc ti to slušelo. Jsi moc hezká HŮLKA a měla jsi jeans s kytky!!/Měla/.
Příklad třetí. Opět domů kolem zahrádek a doma vzkaz. Ahoj viděl jsem tě u Tří čertů, seděl jsem tam na zahrádce s kamarády. Moc ti to slušelo. A já: To jsem nebyla já! Ale byla-Šla jsi s nějakým pánem, manager, měl transparentni tkaničky/ neon růžové bílé kalhoty a tričko a kšiltovku. Vida, pána popsal přesněji než mě. Něco na tom bude.
Příklad nevímkolikátý: Šla jsem pro hotovost ke klientovi o dvě ulice dál, zima mráz sníh. Jsem ráda, že sebou nefláknu do sněhové nadílky. To víte. u nás na Zelňáku ty zrádné kočičí hlavy. Přijdu do kanclu a na netu opět vzkaz : Nešla jsi náhodou teď přes Zelňák?? Seděl jsem v autě.Máš hezkej zadek.Měla jsi takové atypické rifle./ To sedí, s leopardíma plyšovýma kapsama, který raději moc neperu, aby se neodřely :P/
A tak to mám stále. Dokonce přímo před domem kde bydlím, mě oslovil kluk čekající na bus. Že jestli se nechci seznámit že mě viděl kdysi dávno v seznamce. Já zblblá měla jsem hlad žízeň a už jsem se fakt viděla doma, mu říkám: TAK MI TAM ZAS NAPIŠ.Třeba ti odpovím.
A tak bych mohla pokračovat. Jediné, co mě těší je fakt, že ty fotky zas tak nelžou. Příklad poslední. Včera jsem dostala vzkaz od neznámého: Ve skutečnosti vypadáš lépe než na fotkách.Viděl jsem tě s maminkou včera v úrazovce. To mě vcelku potěšil. Po téměř měsíčním nevyspání, z té hrůzy co bude, jsem musela vypadat jak zoombie válející se rok ve feťáckém doupěti.
A tak bych mohla pokračovat.
Vrcholem všeho je moje postava zachycená na GOOGLE MAPS. Ohnutá v zahradě jak fotím růže. Prostě akorát v tu chvilku jeli kolem s tou kamerou.
Mám zkrátka pech. Nebo štěstí?.Prostě jsem vždy v tu chvilku na tom *správném* místě.
Jo, kdybych měla tak krásně načasovaný celý svůj osobní život, To by se to lehce žilo!
Martina Pazourová
Seznamte se, Hepatica nobilis
Není mnoho bylinek, které by se mohly pyšnit tak něžným květem, jako právě tato, jaterník podléška. Nejvíce fialové květy, mohou být i růžové, ale dokonce i bílé, v závislosti na prostředí, zdobí a zároveň léčí, je ale chráněná.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Martina Pazourová
Střípky z bleduliště
Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala
Martina Pazourová
Fialoví chlupáčci
Tak jsem se tam konečně po roce, který nebyl jednoduchý a tudíž málo času, dostala. Jsem za to moc vděčná, protože cestou jsem potkala i moc prima paní, se kterou jsme si parádně popovídaly.V kombinaci s fialovými květy prima den
Martina Pazourová
Když je focení zábava
Potřebujete k tomu jen tři věci : Dobrou náladu, pokud možno zajímavé prostředí a hezčí exteriér než je moře /a samozřejmě naše louky a lesy/ neznám, fotogenickou modelku a v neposlední řadě kvalitní foťák, pak už to jde samo.
Martina Pazourová
Střípky od moře- Crikvenica
Znáte to, naplánujete si den volna a on jak na potvoru skoro celý proprší. Po několika strávených hodinách v kavárně se počasí umoudřilo- stal se zázrak, vylezlo sluníčko, takže jsme nakonec stihly i koupání. Voda jako kafe.
Martina Pazourová
Růžový fotoblog
Jako každý rok touto dobou se celá naše zahrádka promění v jeden voňavý růžový prales. Tatínek chudák trpí, protože je to hlavně jeho zásluha stříhání na jaře a na podzim. A výsledkem je pár voňavých fotek, pro hezký den!
Martina Pazourová
Rozkvetlá louka mezi paneláky
Dva týdny jezdím kolem tramvají do práce a modlím se, ať mi ten nádherně rozkvetlý pruh nepokosí.Konečně.Den jako korálek a přání splněno.Pokochejte se také, jaký máme v Brně kousek nádherné přírody.U silnice. Mezi paneláky.
Martina Pazourová
Příroda ve městě
Kdo by to byl řekl, že se ve velkém městě najde květ máku či šípkové růže.Foceno přímo u tramvajové zastávky v Brně, lidi po mě koukali, ale já je nevnímala a fotila a fotila,ještě je tam po mě v té trávě cestička. Canon eos d 250
Martina Pazourová
Na skok v arboretu aneb Něžná krása kosatců
Moje babička také pěstovala kosatce, ovšem to, co jsem viděla v arboretu Mendelovy univerzity na výstavě, předčilo veškeré moje očekávání. Nepřeberné množství barev byla opravdu pastva pro oči a relax v dnešní uspěchané době.
Martina Pazourová
Můj nejdražší bonbon v životě
....a posléze vypadená plomba v pátek večer a v sobotu i rozlomená korunka i se zbytkem zubu, .. je to sice v ....., ale má to svoje pozitiva. Aneb takto začíná moje první asi ze 150 budoucích návštěv.
Martina Pazourová
Také v tom vidíte hvězdnou oblohu ?
Tyhle světýlka jsem si hned zamilovala. Ve dne jsou úplně obyčejná, ale sotva zahradu přikryje černočerná tma, vyběhnu v teplákách s foťákem a začnou vznikat zvláštní fotky. Canon eos 250 D.
Martina Pazourová
Milé jaro, ještě vydrž!!
Sníh- kdo by to byl řekl, už jsem pomalu přestávala doufat, že ještě vyběhnu s fotákem zvěčnit to bílé andělské nadělení. A přece. Probuzení do bílého rána, ale v dálce někde švitoří skřivan a pod tíhou sněhové peřinky už
Martina Pazourová
Kouzla se sněhem
Naše staré retro ozdoby, na některých už zapracoval zub času, ale i tak jsou pořád moc krásné.Foto Canon eos d 250.
Martina Pazourová
Trošku té sněho-ledové vánoční pohody
Čekal v lednici rok na sníh.To bylo řečí, že není kam dát špenát. Myslím, že čekání se mu- vyplatilo a trpělivost sníh přinesla :-P Foto Canon eos 250 dé.
Martina Pazourová
S motýlem na zádech aneb Vítejte v karibském ráji
Podzim- období plískanic a nevlídného počasí svádí spíše k posezení u teplého čaje a knihy, já bych vás ale přesto moc ráda pozvala na jedno kouzelné místo v centru Brna, které se stalo rájem nejen pro mnoho druhů vzácných
Martina Pazourová
Tak jako slunečnice ....
Zázrak. Konečně mi vykvetly jiné než žluté. Asi tak z patnácti pytlíků různých barev.Já nedočkavka netrpělivá obecná otvírala okvětní lístky s nadějí, že vytoužená barva tentokrát nezklame, no a zase ta žlutá. Až jednou :P
Martina Pazourová
Pernštejnské zahrady Aneb Jak se budí princezny ?
Když si pan režisér Vorlíček vybíral místo natáčení pohádky O šípkové Růžence, určitě nemohl udělat líp. Nádherný hrad Pernštejn a co teprve jeho upravené zahrady! Jako desetiletá jsem s mamkou byla na zájezdě a v paměti mi doteď
Martina Pazourová
Dáte si se mnou zmrzku ?
Počkej zastav, to si musím vyfotit. Můj společník, se kterým jsem se vydala na auto foto výlet na Pernštejn, málem strhl volant. To je úžasný a hezký !! Kříčela jsem nadšením v autě. Postavička gejši a pejska vzhlížícího k ní, mi
Martina Pazourová
Pro makovou panenku
V makovém ráji u Vyškova by měl co dělat i motýl Emanuel. Tak dlouho jsem chtěla tu neskutečnou červenou a bílou nádheru vidět na vlastní oči, až se mi to fakt splnilo. Měla jsem právě ten den narozeniny,Canon 250D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 195
- Celková karma 14,91
- Průměrná čtenost 606x
Miluji češtinu a její slovní podoby. Ráda píši fejetony, o čemkoliv a nejen do šuplíku.Tvořím fotoblogy a koláže z fotek, náměty leží doslova na zemi.Moc ráda fotím a pěstuji květiny, zejména růže- to je můj život :-)
https://www.facebook.com/martina.pazourova
Fytotechnička, pokladní i makléřka, pojišťovací agentka vášnivá fotografka a nákupčí banerové i nebanerové reklamy, která ráda píše.O čemkoliv.
Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá GLOSÁTORKA, nyní BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce zarytá zahradnice a bylinkářka .Muže vnímám jako osobnost, mám ráda inteligentní humor pana Šmoldase, pořad NA STOJÁKA- pana Tomeše. Musíte mě číst mezi řádky..Přátele se neměří kvantitou, ale kvalitou. Jak to říkala ta babička ve známé pohádce Sůl nad zlato:
Já jsem všudezdejší :)