Věci, o kterých se nemluví
Existují věci, tabu, o kterých se nemluví. Ale platí, sdílená starost, poloviční starost.
Třeba Vaše nevyléčitelná nemoc, o které ví jen vaši nejbližší. Nač to musí vědět vaše okolí nebo v práci? Stejně se s tím musíte nakonec srovnat sami. Vy si nesete svůj úděl. jen vy a nikdy jiný. Nikoho zajímat opravdu nebudete. A pokud si chcete poplakat. K tomu stačí bohatě mikroadenom hypofýzy, způsobující problémy s očima a sedmdesát dva hodinovou migrenu. Se kterou se už vlastně probudíte a musíte fungovat. A tak máte najednou po plánech. Jo, poplačte si, udělejte to hlavně tak, aby Vás nikdo neviděl. Je to smutné, ale je to tak. A pokud počítáte s účastí, v tom horším případě lítostí. Tak to můžete rovnou zabalit. Pokud máte to štěstí, že máte nablízku osobu která Vás zná, nikdo jiný Vás nezná tak dobře, aby se dokázal vcítit do Vaší kůže.
Patnáctiletá alergie na léky, kterou neumí rozpoznat ani sám alergolog / a to jich mám pět/ . Věkově různí.Od mladého nezkušeného- lékaře-po starého pána v letech se zkušenostmi za padesát let.Pro Vás to znamená především nesmírnou opatrnost, protože druhá šance není.Já jsem ji dostala. Ale jen protože ten nahoře byl právě doma Kdyby mě zubař tenkrát neotočil hlavou dolů, tak tu dnes nepíšu. Otekl mi krk takovým stylem, že jsem viděla všechny svaté včetně Ježíše. Tak v nejhorším by mě doktor probodl krk vidličkou, co už. Když tam ten lajdák lajdáckej holt neměl adrenalin. Jo, anafylaktický šok je sviňa. Odnesla jsem to pouze pásovým oparem a dvouměsíčním nevyspáním.Ale když se to stane v nemocnici,to je jiná.
Tam si opravdu nemůžete stěžovat na nezájem, nastává scéna jak v zahraničním seriálu Pohotovost. Takže si užíváte svých patnáct minut slávy-než adrenalin do žíly zabere.
Doživotně nesmíte dostat tetanku , což mě coby vášnivé zahradnici s rukama a nohama věčně plnýma krvavých oděrek se opravdu tak nějak nehodí. Paralen a injekce u zubaře jsou tabu,takže vás trápí zaživa. Paráda.Můj zubař mě i hladí. Arab. Sice v nejlepším věku, ale krásně šmrncovní, že občas zapomenete, proč jste tam. Bílá košile modré džíny a opálená hruď ruka nedbale v kapse.
Časem strachem a bolestí otupíte tak, že je Vám vše jedno.Neřešitelný problém Vám dokáže způsobit za pár let v mysli pěknou paseku. Žijete si ve strachu- nestrachu ve svém vlastním světě, občas s fakt blbýma myšlenkama a otazníkem CO KDYBY. Který nemůže pochopit opravdu nikdo jiný než Vy. V tom lepším případě skousnete otázky typu PROSÍMTĚ, JAK S TÍMHLE MŮŽEŠ ŽÍT?
A co mám dělat? Musím. Primář na stomatologii na můj dotaz na trhání zubu a možnosti nepoužití injekce -ach ta odvaha, /a představte si, že znám jednu z práce, která by mi to snad i záviděla.Tak hloupí lidé jsou. Ten zájem kolem Vaší osoby v tu chvilku stejně jako zájem asi tak tří set klientů na dotaz zda jsme přežili po bouračce, a že nás můj ochotný nadřízený a kolega na moji prosbu vezl do nemocnice./
Tak ten primář mi odpověděl: Kočenko já bych to řešil, až to nastane. Oni si už poradí. /Doufám, že správně/.Vyfasovala jsem efedrin, který po mě chtěl vykšeftovat hned můj výrazně mladší kamarád. Žádný takový, teď chci být sjetá já, mám to dokonce legálně povoleno.S anapenem, neboli injekčním adrenalinovým perem jsem se při jeho zkoumání málem zastřelila, asi bych měla mít na něj zbrojní pas podle slov mého alergologa, až prý nastane ta pravá chvíle, píchnu si ani nebudu vědět jak. Nechci tu chvíli potřetí zažít. Dvakrát stačilo.
Jsou věci, o kterých se nemluví. Třeba sex za peníze nebo nenaplněné životní sny. O miminech a rodičovství. Z předchozích řádků je asi nabíledni, proč mě tento úděl bohužel neb bohudík zatím nepotkal. Dnes už dobře vím, že život do sebe zapadá jako puzzle a vše má svoji logiku, kterou teď nevidíme ale třeba až postupem času nám dojde, proč. I když já s nadsázkou sobě vlastní říkám, že budu jako Janet Jackson. Maminou v padesáti a s ovacemi.
Jsou věci, o kterých se nemluví, aby se vyplnily, Pro mě je na prvním místě ZDRAVÍ ať už mé rodiny/ mamka po těžkém úraze/ Zdraví všech mých blízkých přítel či známých.
Už léta si přeji potkat jednoho mého dávného známého , kterého mi osud stále posílal do cesty ale dlouho jsem už o něm neslyšela, je to voják z povolání pracující na misi a také horolezec a dobrodruh, tak věřím, že se Lukáši někde objevíš. Až jsi hlavně v pořádku. Nedávný novinový titulek o ztraceném české horolezci v Himalajích mi opravdu na klidu nepřidal. Bylo by moc škoda kluka z hájenky, který mě kdysi dostal na KOBERCE JATERNÍKŮ. Protože jsem nesmírný klikař a mám štěstí na lidi, tak pevně věřím, že není všem dnům konec a ta moje soukromá přání se jednoho dne vyplní
.
Existují nenaplněná přání a tužby. Soukromá tajemství, o kterých víte jen Vy. Třináctá komnata, od které máte klíče JEN VY. Já mám pár také takových. Komnat i klíčů. Jen najít ten správný, aby pasoval. Držte mi palce.
Martina Pazourová
Seznamte se, Hepatica nobilis
Není mnoho bylinek, které by se mohly pyšnit tak něžným květem, jako právě tato, jaterník podléška. Nejvíce fialové květy, mohou být i růžové, ale dokonce i bílé, v závislosti na prostředí, zdobí a zároveň léčí, je ale chráněná.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Martina Pazourová
Střípky z bleduliště
Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala
Martina Pazourová
Fialoví chlupáčci
Tak jsem se tam konečně po roce, který nebyl jednoduchý a tudíž málo času, dostala. Jsem za to moc vděčná, protože cestou jsem potkala i moc prima paní, se kterou jsme si parádně popovídaly.V kombinaci s fialovými květy prima den
Martina Pazourová
Když je focení zábava
Potřebujete k tomu jen tři věci : Dobrou náladu, pokud možno zajímavé prostředí a hezčí exteriér než je moře /a samozřejmě naše louky a lesy/ neznám, fotogenickou modelku a v neposlední řadě kvalitní foťák, pak už to jde samo.
Martina Pazourová
Střípky od moře- Crikvenica
Znáte to, naplánujete si den volna a on jak na potvoru skoro celý proprší. Po několika strávených hodinách v kavárně se počasí umoudřilo- stal se zázrak, vylezlo sluníčko, takže jsme nakonec stihly i koupání. Voda jako kafe.
Martina Pazourová
Růžový fotoblog
Jako každý rok touto dobou se celá naše zahrádka promění v jeden voňavý růžový prales. Tatínek chudák trpí, protože je to hlavně jeho zásluha stříhání na jaře a na podzim. A výsledkem je pár voňavých fotek, pro hezký den!
Martina Pazourová
Rozkvetlá louka mezi paneláky
Dva týdny jezdím kolem tramvají do práce a modlím se, ať mi ten nádherně rozkvetlý pruh nepokosí.Konečně.Den jako korálek a přání splněno.Pokochejte se také, jaký máme v Brně kousek nádherné přírody.U silnice. Mezi paneláky.
Martina Pazourová
Příroda ve městě
Kdo by to byl řekl, že se ve velkém městě najde květ máku či šípkové růže.Foceno přímo u tramvajové zastávky v Brně, lidi po mě koukali, ale já je nevnímala a fotila a fotila,ještě je tam po mě v té trávě cestička. Canon eos d 250
Martina Pazourová
Na skok v arboretu aneb Něžná krása kosatců
Moje babička také pěstovala kosatce, ovšem to, co jsem viděla v arboretu Mendelovy univerzity na výstavě, předčilo veškeré moje očekávání. Nepřeberné množství barev byla opravdu pastva pro oči a relax v dnešní uspěchané době.
Martina Pazourová
Můj nejdražší bonbon v životě
....a posléze vypadená plomba v pátek večer a v sobotu i rozlomená korunka i se zbytkem zubu, .. je to sice v ....., ale má to svoje pozitiva. Aneb takto začíná moje první asi ze 150 budoucích návštěv.
Martina Pazourová
Také v tom vidíte hvězdnou oblohu ?
Tyhle světýlka jsem si hned zamilovala. Ve dne jsou úplně obyčejná, ale sotva zahradu přikryje černočerná tma, vyběhnu v teplákách s foťákem a začnou vznikat zvláštní fotky. Canon eos 250 D.
Martina Pazourová
Milé jaro, ještě vydrž!!
Sníh- kdo by to byl řekl, už jsem pomalu přestávala doufat, že ještě vyběhnu s fotákem zvěčnit to bílé andělské nadělení. A přece. Probuzení do bílého rána, ale v dálce někde švitoří skřivan a pod tíhou sněhové peřinky už
Martina Pazourová
Kouzla se sněhem
Naše staré retro ozdoby, na některých už zapracoval zub času, ale i tak jsou pořád moc krásné.Foto Canon eos d 250.
Martina Pazourová
Trošku té sněho-ledové vánoční pohody
Čekal v lednici rok na sníh.To bylo řečí, že není kam dát špenát. Myslím, že čekání se mu- vyplatilo a trpělivost sníh přinesla :-P Foto Canon eos 250 dé.
Martina Pazourová
S motýlem na zádech aneb Vítejte v karibském ráji
Podzim- období plískanic a nevlídného počasí svádí spíše k posezení u teplého čaje a knihy, já bych vás ale přesto moc ráda pozvala na jedno kouzelné místo v centru Brna, které se stalo rájem nejen pro mnoho druhů vzácných
Martina Pazourová
Tak jako slunečnice ....
Zázrak. Konečně mi vykvetly jiné než žluté. Asi tak z patnácti pytlíků různých barev.Já nedočkavka netrpělivá obecná otvírala okvětní lístky s nadějí, že vytoužená barva tentokrát nezklame, no a zase ta žlutá. Až jednou :P
Martina Pazourová
Pernštejnské zahrady Aneb Jak se budí princezny ?
Když si pan režisér Vorlíček vybíral místo natáčení pohádky O šípkové Růžence, určitě nemohl udělat líp. Nádherný hrad Pernštejn a co teprve jeho upravené zahrady! Jako desetiletá jsem s mamkou byla na zájezdě a v paměti mi doteď
Martina Pazourová
Dáte si se mnou zmrzku ?
Počkej zastav, to si musím vyfotit. Můj společník, se kterým jsem se vydala na auto foto výlet na Pernštejn, málem strhl volant. To je úžasný a hezký !! Kříčela jsem nadšením v autě. Postavička gejši a pejska vzhlížícího k ní, mi
Martina Pazourová
Pro makovou panenku
V makovém ráji u Vyškova by měl co dělat i motýl Emanuel. Tak dlouho jsem chtěla tu neskutečnou červenou a bílou nádheru vidět na vlastní oči, až se mi to fakt splnilo. Měla jsem právě ten den narozeniny,Canon 250D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 195
- Celková karma 14,90
- Průměrná čtenost 606x
Miluji češtinu a její slovní podoby. Ráda píši fejetony, o čemkoliv a nejen do šuplíku.Tvořím fotoblogy a koláže z fotek, náměty leží doslova na zemi.Moc ráda fotím a pěstuji květiny, zejména růže- to je můj život :-)
https://www.facebook.com/martina.pazourova
Fytotechnička, pokladní i makléřka, pojišťovací agentka vášnivá fotografka a nákupčí banerové i nebanerové reklamy, která ráda píše.O čemkoliv.
Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá GLOSÁTORKA, nyní BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce zarytá zahradnice a bylinkářka .Muže vnímám jako osobnost, mám ráda inteligentní humor pana Šmoldase, pořad NA STOJÁKA- pana Tomeše. Musíte mě číst mezi řádky..Přátele se neměří kvantitou, ale kvalitou. Jak to říkala ta babička ve známé pohádce Sůl nad zlato:
Já jsem všudezdejší :)