Čarodějnicí proti své vůli aneb Život s kruhy
Odmalička, přesněji od svých patnácti, co jsem nastoupila na střední, jsem se takřka nevyspala. Ostatně o tom svědčí moje staleté kruhy pod očima. Protože nejsem mistr v maskování a patlání Dermacolu kamkoliv, hlavně pod oči, chodím s kruhama. Pravda, nevypadá to věru moc hezky, Ba vůbec to nevypadá hezky. Vypadá to přímo strašně.Máte hned přišitu vizáž čarodějnice, ale takové denní a nechtěné. Anebo spíš NECHTĚNĚ. Jak já tu češtinu miluju. Kruhy- hlavně když vás na to stále upozorňuje vaše nemilosrdné feminní okolí. Děti se mě bojí. No, aspoň někdo.
Začalo to v době puberty, to jsem naopak spala i patnáct hodin denně a budila se cca okolo jedenácté, tedy o víkendu, Pak jsem vstala a mohla jsem pokračovat. Mohla za to štítná žláza. Teď jsou za tím problémy ale jiné. Životní. Nenaplněné sny.
Říká se, že se denní problémy promítají v podvědomí do spánku a pak se o nich i zdá. Mohu bohužel potvrdit všemi deseti.A že těch problémů mám Jistě, každý máme nějaké, ale já mám opravdu hodně zvláštní, Zajímavé, že ve dne si ani nic takového nepřipouštím. Zato v noci mě straší pláč miminek, které nemám a dost často se mi zdá o dětech.Které nemám.
Pamatuji si jak jsem jednou v době promoce šla po chodbě a zastavil mě úplně neznámý pán, který se na mě velmi pečlivě a podezřele zadíval se slovy Vy máte v háji ledviny, víte to. A měl pravdu protože můj denní pitný režim je tak maximálně půl litru tekutiny denně.Což by vysvětlovalo ty kruhy, že.
Problém číslo dvě. Neustálé křečkování všeho možného i nemožného. Nebudu to zde raději konkretizovat, ale protože jsem ženská, každý si to určitě domyslí. Co asi tak může hromadit ženská, že. Naštěstí většina těch věcí se využije skvěle při focení, Do práce bych v tom opravdu nešla. Ale na fotce to vypadá skvěle,nebo na fotce na kamarádce.
Kam to nespání může ale proboha až zajít??
Na té střední ve třeťáku jsem měla problém s lajdáckostí a začala mě strašit maturita. Která měla přijít až za rok, ale mě nesmyslně strašila už teď.Měla jsem i hodně zajímavé známky, zejména ty vyšší číselné řady. Tedy od trojky nahoru. Učení šlo mimo mě, prostě mě to nebavilo. A nespavost začala. Dohánění absencí za školou a po lékařích spočívající v dopisování sešitů. Moje noční můra okolo mě kroužila hlavně v noci. Od toho taky ta noc asi je. Místo toho abych šla do sebe a ve dne občas ten sešit otevřela jsem dělala vše naopak. A noc se mi odměnila nespavostí.
Dokázala jsem tehdy nespat i týden.
Jednou jsem v Mladém světě, ve kterém byly na tehdejší dobu docela zajímavé články, četla o důsledcích nespavosti. Nějaký Mudr. Honzák -zřejmě psycholog si vybral asi deset chudáků -dobrovolníků,které pozoroval během měsíce v různých fázích spánku, Tedy spíš bdění. Myslím, že ten nejlepší, teda aspoň podle pana doktora, nenaspal za tři týdny více než deset hodin Pak už se z něj zřejmě stal poloviční blázen. protože tělo odpočinek zkrátka potřebuje ke své regeneraci. A spánek ničím nenahradíte a tělo neošálíte. V tomhle je moc chytré.
Měli tam poslat mě, zfleku bych soutěž o nespavosti vyhrála. Protože bych měla před- nenaspáno už před soutěží A pan doktor by to mohl směle zabalit.Nebo přesněji zaspat.
Mívám dny, kdy mám někam na celý den vycestovat a to jsou noci nejkrutější- spím třeba hodinu a pak koukám do zdi, pak na hodinky, následuje wc přestávka, protože prostě musíte, cestou se stavím v kuchyni, koukám na sporák s hodinami, které ukazují za pět minut tři. Otráveně se vracím na místo, které bych měla obývat v horizontální poloze, tedy odpočívat v pokoji, ale atˇdělám co dělám, převaluji se z boku na bok pak na záda na břicho, ten zatracenej spánek prostě ne a ne přijít.
Že nepřijde, je nabíledni, protože ano je léto a to je světlo už ve čtyři a to už přece nemá ani cenu spát. Průser je, že jsem ráno v šest měla vstát a jít na vlak a ještě větší průser, že jsme měly s kamarádkou fotit. Focení, na které se domlouváme třeba půl roku -jak čas a počasí dovolí. Dovolí, ale ten spánek prokletej se nějak zašprajcoval. Je půl páté a já píšu kamarádce sms, ať se nezlobí, ale že prostě nepřijedu. Kamarádka odpoví v půl sedmé že ji to moc mrzí že se těšila. S třeštící hlavou, která snad každou chvilku zcela jistě upadne a žaludkem na vodě přesto sedám do vlaku. Paní v Regiu, kde sedadla neskýtají právě soukromí, má povídavou a chce si vyprávět, Já pomalu usínám, slunce praží jak o závod do oken, paní má povídavou a já jsem jak praštěná pytlem cihel po hlavě.Teď bych spala jak zabitá. Když mám vystupovat.Těším se na kávu u kamarádky jako na smilování Boží.
To zas bude den!
Závěrem jedna zlatá motivační věta, která nahradí psychologa, který za vás nikdy váš problém nevyřeší.Akorát si na vás krásně namastí kapsu.Pokud si tuto větu budete opakovat několikrát za den , vštípí se vám do paměti a ušetříte za psychiatra. A ta kouzelná věta??
Problémy neexistují, jen řešení. Tak za šťastný život bez kruhů :-S
Martina Pazourová
Seznamte se, Hepatica nobilis
Není mnoho bylinek, které by se mohly pyšnit tak něžným květem, jako právě tato, jaterník podléška. Nejvíce fialové květy, mohou být i růžové, ale dokonce i bílé, v závislosti na prostředí, zdobí a zároveň léčí, je ale chráněná.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Martina Pazourová
Střípky z bleduliště
Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala
Martina Pazourová
Fialoví chlupáčci
Tak jsem se tam konečně po roce, který nebyl jednoduchý a tudíž málo času, dostala. Jsem za to moc vděčná, protože cestou jsem potkala i moc prima paní, se kterou jsme si parádně popovídaly.V kombinaci s fialovými květy prima den
Martina Pazourová
Když je focení zábava
Potřebujete k tomu jen tři věci : Dobrou náladu, pokud možno zajímavé prostředí a hezčí exteriér než je moře /a samozřejmě naše louky a lesy/ neznám, fotogenickou modelku a v neposlední řadě kvalitní foťák, pak už to jde samo.
Martina Pazourová
Střípky od moře- Crikvenica
Znáte to, naplánujete si den volna a on jak na potvoru skoro celý proprší. Po několika strávených hodinách v kavárně se počasí umoudřilo- stal se zázrak, vylezlo sluníčko, takže jsme nakonec stihly i koupání. Voda jako kafe.
Martina Pazourová
Růžový fotoblog
Jako každý rok touto dobou se celá naše zahrádka promění v jeden voňavý růžový prales. Tatínek chudák trpí, protože je to hlavně jeho zásluha stříhání na jaře a na podzim. A výsledkem je pár voňavých fotek, pro hezký den!
Martina Pazourová
Rozkvetlá louka mezi paneláky
Dva týdny jezdím kolem tramvají do práce a modlím se, ať mi ten nádherně rozkvetlý pruh nepokosí.Konečně.Den jako korálek a přání splněno.Pokochejte se také, jaký máme v Brně kousek nádherné přírody.U silnice. Mezi paneláky.
Martina Pazourová
Příroda ve městě
Kdo by to byl řekl, že se ve velkém městě najde květ máku či šípkové růže.Foceno přímo u tramvajové zastávky v Brně, lidi po mě koukali, ale já je nevnímala a fotila a fotila,ještě je tam po mě v té trávě cestička. Canon eos d 250
Martina Pazourová
Na skok v arboretu aneb Něžná krása kosatců
Moje babička také pěstovala kosatce, ovšem to, co jsem viděla v arboretu Mendelovy univerzity na výstavě, předčilo veškeré moje očekávání. Nepřeberné množství barev byla opravdu pastva pro oči a relax v dnešní uspěchané době.
Martina Pazourová
Můj nejdražší bonbon v životě
....a posléze vypadená plomba v pátek večer a v sobotu i rozlomená korunka i se zbytkem zubu, .. je to sice v ....., ale má to svoje pozitiva. Aneb takto začíná moje první asi ze 150 budoucích návštěv.
Martina Pazourová
Také v tom vidíte hvězdnou oblohu ?
Tyhle světýlka jsem si hned zamilovala. Ve dne jsou úplně obyčejná, ale sotva zahradu přikryje černočerná tma, vyběhnu v teplákách s foťákem a začnou vznikat zvláštní fotky. Canon eos 250 D.
Martina Pazourová
Milé jaro, ještě vydrž!!
Sníh- kdo by to byl řekl, už jsem pomalu přestávala doufat, že ještě vyběhnu s fotákem zvěčnit to bílé andělské nadělení. A přece. Probuzení do bílého rána, ale v dálce někde švitoří skřivan a pod tíhou sněhové peřinky už
Martina Pazourová
Kouzla se sněhem
Naše staré retro ozdoby, na některých už zapracoval zub času, ale i tak jsou pořád moc krásné.Foto Canon eos d 250.
Martina Pazourová
Trošku té sněho-ledové vánoční pohody
Čekal v lednici rok na sníh.To bylo řečí, že není kam dát špenát. Myslím, že čekání se mu- vyplatilo a trpělivost sníh přinesla :-P Foto Canon eos 250 dé.
Martina Pazourová
S motýlem na zádech aneb Vítejte v karibském ráji
Podzim- období plískanic a nevlídného počasí svádí spíše k posezení u teplého čaje a knihy, já bych vás ale přesto moc ráda pozvala na jedno kouzelné místo v centru Brna, které se stalo rájem nejen pro mnoho druhů vzácných
Martina Pazourová
Tak jako slunečnice ....
Zázrak. Konečně mi vykvetly jiné než žluté. Asi tak z patnácti pytlíků různých barev.Já nedočkavka netrpělivá obecná otvírala okvětní lístky s nadějí, že vytoužená barva tentokrát nezklame, no a zase ta žlutá. Až jednou :P
Martina Pazourová
Pernštejnské zahrady Aneb Jak se budí princezny ?
Když si pan režisér Vorlíček vybíral místo natáčení pohádky O šípkové Růžence, určitě nemohl udělat líp. Nádherný hrad Pernštejn a co teprve jeho upravené zahrady! Jako desetiletá jsem s mamkou byla na zájezdě a v paměti mi doteď
Martina Pazourová
Dáte si se mnou zmrzku ?
Počkej zastav, to si musím vyfotit. Můj společník, se kterým jsem se vydala na auto foto výlet na Pernštejn, málem strhl volant. To je úžasný a hezký !! Kříčela jsem nadšením v autě. Postavička gejši a pejska vzhlížícího k ní, mi
Martina Pazourová
Pro makovou panenku
V makovém ráji u Vyškova by měl co dělat i motýl Emanuel. Tak dlouho jsem chtěla tu neskutečnou červenou a bílou nádheru vidět na vlastní oči, až se mi to fakt splnilo. Měla jsem právě ten den narozeniny,Canon 250D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 195
- Celková karma 14,91
- Průměrná čtenost 606x
Miluji češtinu a její slovní podoby. Ráda píši fejetony, o čemkoliv a nejen do šuplíku.Tvořím fotoblogy a koláže z fotek, náměty leží doslova na zemi.Moc ráda fotím a pěstuji květiny, zejména růže- to je můj život :-)
https://www.facebook.com/martina.pazourova
Fytotechnička, pokladní i makléřka, pojišťovací agentka vášnivá fotografka a nákupčí banerové i nebanerové reklamy, která ráda píše.O čemkoliv.
Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá GLOSÁTORKA, nyní BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce zarytá zahradnice a bylinkářka .Muže vnímám jako osobnost, mám ráda inteligentní humor pana Šmoldase, pořad NA STOJÁKA- pana Tomeše. Musíte mě číst mezi řádky..Přátele se neměří kvantitou, ale kvalitou. Jak to říkala ta babička ve známé pohádce Sůl nad zlato:
Já jsem všudezdejší :)