Mateřský mlíko??? Stříkej s ním po chlapech!
Taková věc, jako je nádor na hypofýze se musí brát s humorem, co jiného vám taky zbývá.
Psal se rok 2004 a já ráno překvapivě zjišťuji, ze se mi asi tvoří v prsu mateřské mléko -popravdě u bezdětné ženy docela zvláštní úkaz. Nemyslím, že bych o toto zjištění právě teď stála a docela mě to i vyděsilo. Že to je mléko, jsem zatím netušila, myslela jsem, že mám nádor v prsu. S pláčem jsem přiběhla za mamkou : Mami podívej, Mamka Sbal si a jedeme.
Následuje kolotoč nepříjemných vyšetření doprovázených strachem, ten je možná ještě horší než samotný nález, však ne nadarmo se říká, že strach má velké oči, něco na tom bude.
Na gynekologii je starší lékař, věkově kolem šedesáti, laskavý bodrý a tak trochu dědečkovský typ, s rozhaleným pláštěm a masívním zlatým řetězem na zarostlé hrudi, seladon místních ženských srdcí a který s každým vesele laškuje. Oslovuje mě něžně *holčičko*. Je fajn, budí důvěru a ze mě ten strach trošku opadá, ne však nadlouho, zkušeně mi promačká prsa. Pak následuje krutý verdikt: Víte, já bych vám doporučil vyšetření na neurologii, mohlo by to být něco menšího v hlavě. Půjdete na mamární poradnu s prsama, pak na ultrazvuk krku pak na EEC MOZKU A nakonec na CÉTÉČKO.
Modlím se, aby to nebylo v hlavě.Zbytečně.
Mami, prosímtě, mohla bys na chvili? Volám mamku z čekárny. Bez jejího doprovodu bych nebyla schopna kvůli silné migréně sem ani dojet. Neuroložka, která zezačátku na mě křičí,zda jsem už zkusila otěhotnět, abych se zbavila migrén, razantně mění ton hlasu na mateřský.Po mých slovech, paní doktorko je mi strašně zle, mám 72 hodin migrénu točí se se mnou i vzorek na podlaze.
Neuroložka:: To je ovšem jiná situace: Ve finále řekne něco,po čem se mi doslova zastaví hrůzou dech:
Vyplním vám žádanku na sono štítné žlázy pak si zajdete na EEC MOZKU A CÉTÉČKO.ABYCHOM TEN NÁDOR VYLOUČILI.
Nádor, řekla NÁDOR????? Je mi třicet pět!!!
Za tři měsíce je jasno:
Neuroložka: I s polovinou mozku se dá žít, máme tu takové pacienty, pojďte já vám to nakreslím.
Mamka : Promiň, teď už chápu proč jsi měla problém vytrhnout na zahradě trávu -trošku se mi točila hlava po 72 hodinové migréně, to je fakt.
HLAVU JAKSI NEODPÁŘETE, NESTRČÍTE POD PAŽI, do té debilní práce prostě musíte. NA ULICI SE MI LIDI POSMÍVALI, HELE ŽENSKÁ - DESET RÁNO ASI NĚKDE Z PAŘBY A PĚKNĚ OŽRALÁ.Nádor mě táhl na pravou stranu. Slunce mi dělalo zle. Korunu tomu všem nasadila kolegyně se slovy TY SE MOTÁŠ JAK NEMOCNÁ SVIŇA/. U nás ve firmě se upřímnost fakt nenosí, takže to věděla jen starší paní sekretářka, shodou okolností onemocněla sama pár let po mě rakovinou lymfatických žláz/
Odcházím s pláčem a strachem, co bude dál, sedím doma jak bez duše, teď mi teprve začíná docházet ,že ty nervy v práci a můj zodpovědný přístup vždy a ke všemu moc nevyplatil Odteď budu opatrná a brát vše jak to je a hlavně, stop stresu. A to prosím pěkně dodržuji dodnes.
Léčba byla zezačátku složitá, těžkým oříškem bylo najít vhodný lék, protože na tento druh nádoru jich moc není. Po dvoudenním zvracení po Mysalfonu jsme sedli s mým lékařem z gynekologie a ten po pečlivém prostudování všech pro a proti v příbalovém letáku našel Dostinex. Prťavá tabletka, kterou jsem si coby alergik ještě musela čtvrtit, protože čert a alergie fakt nikdy nespí. Nehradila to pojištovna a ta jedna piditabletka stála patnáct stovek. Byly tam čtyři.
Lék na hyperprolaktinémii, nádor spouštěl tvorbu mléka. Po dvouleté naštěstí úspěšné léčbě a kontrole na CT je parazit konečně pryč ale já už nejsem já. Dostala jsem šanci k uzdravení, kterou každá nemoc mi něco dala i něco vzala/ zhoršení zraku- nádor zasáhl oční nervy/ a tak se snažím vzít si z toho veliké poučení do budoucna, že nejen prací živ je člověk.
Moji milí, vezměte si to k srdci. ZDRAVÍ MÁTE JEN JEDNO A ŽIVOT NĚKDY DRUHOU ŠANCI NEDÁVÁ.
P.S. : Toto je pro mě dost niterní zpověď, dlouho mi trvalo než jsem se odhodlala to zveřejnit, ale hodně se mi tím ulevilo. Pár měsíců po léčbě mi osud přihrál do cesty jednu milou osůbku, asi aby mi to nějak vykompenzoval ten strach bolest a hrůzu, co bude dál. Jak říká můj tatínek, LEVÁ A PRAVÁ STRANA...
Martina Pazourová
Seznamte se, Hepatica nobilis
Není mnoho bylinek, které by se mohly pyšnit tak něžným květem, jako právě tato, jaterník podléška. Nejvíce fialové květy, mohou být i růžové, ale dokonce i bílé, v závislosti na prostředí, zdobí a zároveň léčí, je ale chráněná.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Martina Pazourová
Střípky z bleduliště
Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala
Martina Pazourová
Fialoví chlupáčci
Tak jsem se tam konečně po roce, který nebyl jednoduchý a tudíž málo času, dostala. Jsem za to moc vděčná, protože cestou jsem potkala i moc prima paní, se kterou jsme si parádně popovídaly.V kombinaci s fialovými květy prima den
Martina Pazourová
Když je focení zábava
Potřebujete k tomu jen tři věci : Dobrou náladu, pokud možno zajímavé prostředí a hezčí exteriér než je moře /a samozřejmě naše louky a lesy/ neznám, fotogenickou modelku a v neposlední řadě kvalitní foťák, pak už to jde samo.
Martina Pazourová
Střípky od moře- Crikvenica
Znáte to, naplánujete si den volna a on jak na potvoru skoro celý proprší. Po několika strávených hodinách v kavárně se počasí umoudřilo- stal se zázrak, vylezlo sluníčko, takže jsme nakonec stihly i koupání. Voda jako kafe.
Martina Pazourová
Růžový fotoblog
Jako každý rok touto dobou se celá naše zahrádka promění v jeden voňavý růžový prales. Tatínek chudák trpí, protože je to hlavně jeho zásluha stříhání na jaře a na podzim. A výsledkem je pár voňavých fotek, pro hezký den!
Martina Pazourová
Rozkvetlá louka mezi paneláky
Dva týdny jezdím kolem tramvají do práce a modlím se, ať mi ten nádherně rozkvetlý pruh nepokosí.Konečně.Den jako korálek a přání splněno.Pokochejte se také, jaký máme v Brně kousek nádherné přírody.U silnice. Mezi paneláky.
Martina Pazourová
Příroda ve městě
Kdo by to byl řekl, že se ve velkém městě najde květ máku či šípkové růže.Foceno přímo u tramvajové zastávky v Brně, lidi po mě koukali, ale já je nevnímala a fotila a fotila,ještě je tam po mě v té trávě cestička. Canon eos d 250
Martina Pazourová
Na skok v arboretu aneb Něžná krása kosatců
Moje babička také pěstovala kosatce, ovšem to, co jsem viděla v arboretu Mendelovy univerzity na výstavě, předčilo veškeré moje očekávání. Nepřeberné množství barev byla opravdu pastva pro oči a relax v dnešní uspěchané době.
Martina Pazourová
Můj nejdražší bonbon v životě
....a posléze vypadená plomba v pátek večer a v sobotu i rozlomená korunka i se zbytkem zubu, .. je to sice v ....., ale má to svoje pozitiva. Aneb takto začíná moje první asi ze 150 budoucích návštěv.
Martina Pazourová
Také v tom vidíte hvězdnou oblohu ?
Tyhle světýlka jsem si hned zamilovala. Ve dne jsou úplně obyčejná, ale sotva zahradu přikryje černočerná tma, vyběhnu v teplákách s foťákem a začnou vznikat zvláštní fotky. Canon eos 250 D.
Martina Pazourová
Milé jaro, ještě vydrž!!
Sníh- kdo by to byl řekl, už jsem pomalu přestávala doufat, že ještě vyběhnu s fotákem zvěčnit to bílé andělské nadělení. A přece. Probuzení do bílého rána, ale v dálce někde švitoří skřivan a pod tíhou sněhové peřinky už
Martina Pazourová
Kouzla se sněhem
Naše staré retro ozdoby, na některých už zapracoval zub času, ale i tak jsou pořád moc krásné.Foto Canon eos d 250.
Martina Pazourová
Trošku té sněho-ledové vánoční pohody
Čekal v lednici rok na sníh.To bylo řečí, že není kam dát špenát. Myslím, že čekání se mu- vyplatilo a trpělivost sníh přinesla :-P Foto Canon eos 250 dé.
Martina Pazourová
S motýlem na zádech aneb Vítejte v karibském ráji
Podzim- období plískanic a nevlídného počasí svádí spíše k posezení u teplého čaje a knihy, já bych vás ale přesto moc ráda pozvala na jedno kouzelné místo v centru Brna, které se stalo rájem nejen pro mnoho druhů vzácných
Martina Pazourová
Tak jako slunečnice ....
Zázrak. Konečně mi vykvetly jiné než žluté. Asi tak z patnácti pytlíků různých barev.Já nedočkavka netrpělivá obecná otvírala okvětní lístky s nadějí, že vytoužená barva tentokrát nezklame, no a zase ta žlutá. Až jednou :P
Martina Pazourová
Pernštejnské zahrady Aneb Jak se budí princezny ?
Když si pan režisér Vorlíček vybíral místo natáčení pohádky O šípkové Růžence, určitě nemohl udělat líp. Nádherný hrad Pernštejn a co teprve jeho upravené zahrady! Jako desetiletá jsem s mamkou byla na zájezdě a v paměti mi doteď
Martina Pazourová
Dáte si se mnou zmrzku ?
Počkej zastav, to si musím vyfotit. Můj společník, se kterým jsem se vydala na auto foto výlet na Pernštejn, málem strhl volant. To je úžasný a hezký !! Kříčela jsem nadšením v autě. Postavička gejši a pejska vzhlížícího k ní, mi
Martina Pazourová
Pro makovou panenku
V makovém ráji u Vyškova by měl co dělat i motýl Emanuel. Tak dlouho jsem chtěla tu neskutečnou červenou a bílou nádheru vidět na vlastní oči, až se mi to fakt splnilo. Měla jsem právě ten den narozeniny,Canon 250D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 195
- Celková karma 14,60
- Průměrná čtenost 606x
Miluji češtinu a její slovní podoby. Ráda píši fejetony, o čemkoliv a nejen do šuplíku.Tvořím fotoblogy a koláže z fotek, náměty leží doslova na zemi.Moc ráda fotím a pěstuji květiny, zejména růže- to je můj život :-)
https://www.facebook.com/martina.pazourova
Fytotechnička, pokladní i makléřka, pojišťovací agentka vášnivá fotografka a nákupčí banerové i nebanerové reklamy, která ráda píše.O čemkoliv.
Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá GLOSÁTORKA, nyní BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce zarytá zahradnice a bylinkářka .Muže vnímám jako osobnost, mám ráda inteligentní humor pana Šmoldase, pořad NA STOJÁKA- pana Tomeše. Musíte mě číst mezi řádky..Přátele se neměří kvantitou, ale kvalitou. Jak to říkala ta babička ve známé pohádce Sůl nad zlato:
Já jsem všudezdejší :)