Znuděná učitelka za kasou v Lídlu? Kvůli prachům ?Tak to snad né?!
nic moc. Psal se rok tisíc devět set devadesát osm a obchodní řetězce rostly jak houby po dešti. Že to investoři nějak nevychytali a postavili vedle sebe konkurenční Tesco a Ikeu a o pár metrů dále Hypernovu nyní Albert/ Ahold/ je jiná věc. Anebo že by to byl už tehdy konkurenční záměr??
Nastupovala jsem do oddělení reklamací. Tedy, bývalá vedoucí mi to aspoň slíbila. Než ji těsně před otevřením odvolali. Na tu pozici řešení zákazníků-potížistů jsem se těšila dva měsíce. Nastal den D a byla jsem povolána do práce.
Smlouva podepsána, seznámení s bezpečností, protože to byla ještě stavba, lítalo se tu v helmách a tak jsem měla možnost poznat zákulisí nejen jako prodavačka a pokladní. Jsem za to dnes moc vděčná.Byla jsem vyškolená na reklamace a dva dny před otevíračkou mě hodili na kasu. Šok jak hrom. Na těch reklamacích - bylo to v Průhonicích, byla docela legrace, jednak jsem za týden naspala asi pět hodin spánku, neb paní se mnou na pokoji imrvére chrápala.V metru jsem už měla opravdu hodně namále, jak se mi klížily oči.A to den teprve začínal. Cesta do hypermarketu trvala hodinu přes celou Prahu.
Na reklamace došla ženská, držela prázdnou krabici od bonboniery, kde byl jeden poslední bonbon a tvrdila, že jí nechutnaly a že chce vrátit peníze. Náš zákazník, náš pán.VRAŤTE PANÍ PENÍZE.
Chlap jako hora přišel vrátit samovarnou konvici za patnáct set Moulinex. Prej je ještě v záruce, prej v ní vařil jen jednou /vodní kámen jak sviňa/, NÁŠ ZÁKAZNÍK NÁŠ PÁN, VRAŤTE PÁNOVI PENÍZE-Jo už letím.
Zkušeností jsem nabrala tolik, že bych z nich mohla čerpat po celý život. Například tam to bylo tak, že se nabrali i ti, kteří neměli čistý trestní rejstřík. Aby vyrovnali manka /samisobě/ z jiných řetězců. Ti pokladní se už navzájem znali z bývalých řetězců, protože jen prostě přešli do jiného kvůli penězům. Já jsem to zjistila, až na upozornění jedné kolegyně, že si mám dávat pozor na tu a tu pokladní, a vůbec se s nimi nebavit, protože proto. Peníze se fasovaly v ruličkách v trezoru, kde byla bezpečnostní kamera.
Vedoucí si člověk nevybírá a tak se vám stane například to, že pět minut před dvaadvacátou, když jsou nachystané mříže na zavíračku, k vaší pokladně přijede starší paní, taková ta všudezdejší kouzelná babička jak v pohádce Sůl nad zlato a vy jí nemáte čím vrátit. Pokladny jedou už jenom tři a další je asi o padesát metrů dále čili slušně požádáte paní, aby si popojela dál. Načež k vám přisupí supervizor s výrazem divokého kance, v očích pohled potenciálního vraha a nastává scéna ne nepodobná z filmu Kráska a zvíře.
Prostě na vás řve a řve a řve a nedá si nic vysvětlit. Kolem nozder se mu začíná dělat pára, kolem pusy bubliny a já poslušně jako otrokyně s pokořeneckým pohledem a v hlavě velkou křivdou odcházím z pokladního bojiště se slzami v očích. Stálo mě to vánoční odměny. Všechny pokladní- až na mě -si mohly vybrat díky poukazu vánoční dárek v hodnotě sice jen pět set, čert je vem, v tomto případě spíš supervizor je vem, ale šlo mi jen o princip. Prostě jsem za to nemohla. A nesu si to v sobě doteď.Třeba si to tady milý pan supervizor přečte.
Popravdě, z toho jsem měla největší hrůzu. Z té zodpovědnost. První den v kase proběhl tak, že jsem noc předtím ani minutu nespala. Jak jsem byla vyklepaná. Nikdy jsem s penězi nepracovala a po každé směně se spočítala tržba do haléře co haléře, ale tenkrát byl i pětník. A muselo to sedět, tolerance byla myslím dvě koruny.
Zážitků mám nepřeberně, ale všechny jen k dobru. Sice mě projeli kasou důchodci s kuřecíma stehnama a osmikilovým Persilem bez placení / byla jsem na kase asi třetí den/ a tak nějak jsem ji zaklapla aniž bych převzala peníze. Ona ta kasa není vůbec hloupá, klade určitý odpor.Dokud do ní nevložíte co jí patří. Bohužel někdo odvedl moji pozornost pokladním telefonem a bylo vybíleno, Večer jsem se slzami v očích a tak děsnou nespravedlivostí a nadávkami odevzdala supervizorovi pětikilo. Za blbost se holt platí.A ona drobný nebere.
Ale bohužel nic netrvá věčně, nabrali pokladních víc než potřebovali a tak po Novém roce udělali probírku. Já oddaná práci navíc připotento ve zkušebce, bych udělala první poslední, a málem jsem na to zahučela. Vzala jsem si směny celé Vánoce s laryngitidou , měla horečky, ale pořád jsem si říkala, že to dám, až se mi udělalo špatně takovým stylem, že mě ochranka musela vytáhnout ven. Lidi na mě ještě stíhali házet na páse peřiny.Prosila jsem ať jdou k jiné kase, ale vše marné. Byli jak hluchý. Ještě nás vezměte slečno, pravila desetičlenná rodina a začala mě na páse zavalovat peřinami. Bylo to dvacátého třetího prosince a na prodejní ploše tři tisíce nákupuchtivých zákazníků. Tedy jinými slovy, mačkanice jako prase. Jako já mám lidi ráda, ale čeho je moc..../*Ocamcaď pocamcaď*/.
Na záchod nás nechtěli pustit ani po osmi hodinách / o jídle ani nemluvím, než jste přešli celou prodejní plochu byl konec přestávky/a kamarádka měla ty ony ženské věci, a řekla že jim tam udělá jatka, pokud jí okamžitě nepustí ven. Jinak by tam seděla asi doteď.
Vy, co máte děti, a jste zvyklí na nějaké to volno, a učitelské prázdniny, tak na to rovnou zapomeňte. A na vaření teplých večeří, to bude muset zmáknout manžel.I když podle internetové kuchařky to dnes zvládne s prominutím asi každý vůl.Vyfoťte si děti a noste je v mobilu nebo peněžence, za čas oceníte jak vyrostly po dobu vašich směn a přesčasů.Jeden víkend v měsíci volný, tak si návštěvu aquaparku raději naplánujte půl roku dopředu.
Teď si představte někoho jako je unuděná miloučká paní učitelka.Jak sedí v kase. Jako třeba jedna, co tu píše blogy a má profil skoro- péčkofotku, i když tvrdí že nemá, která jde kvůli penězům sedět někam, a dělat něco k čemu nemá vztah ani profesi ani cítění, protože myšlenkami je stejně pořád ve škole, co si budeme povídat, proč by jinak věnovala tolik nervů a peněz do studia, prostě si to jde jen odsedět. Má pajdák, ale prodává. Víte, ale on zákazník fakt není blbec.Leccos pozná.
Nakonec ale jedna perlička, co mě hřeje doteď.Když jsem pak byla nuceně odejita, coby nadbytečná a šla po Novém roce na pracovní úřad, potkala jsem bandu těch našich holek pokladních čekaly jako vždy na služební Ikea bus a ta jedna nejmenší nečekaně vyskočila a dala mi pusu na tvář.
Marti, to je taková škoda, že už s námi nepracuješ, s tebou byla taková sranda !! Ty jsi byla takové naše sluníčko. /Bodejť- ono rozchechtat asi padesát chechtacích pytlíků v regále dá docela fušku./
Mě se to povídá, já mám hnojárnu a dělám v reklamce, ale mě to aspoň baví :-)
P.S.: Jo a pro ty prachuchtivý, bacha všude jsou odposlechy :-)
Martina Pazourová
Seznamte se, Hepatica nobilis
Není mnoho bylinek, které by se mohly pyšnit tak něžným květem, jako právě tato, jaterník podléška. Nejvíce fialové květy, mohou být i růžové, ale dokonce i bílé, v závislosti na prostředí, zdobí a zároveň léčí, je ale chráněná.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Martina Pazourová
Střípky z bleduliště
Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala
Martina Pazourová
Fialoví chlupáčci
Tak jsem se tam konečně po roce, který nebyl jednoduchý a tudíž málo času, dostala. Jsem za to moc vděčná, protože cestou jsem potkala i moc prima paní, se kterou jsme si parádně popovídaly.V kombinaci s fialovými květy prima den
Martina Pazourová
Když je focení zábava
Potřebujete k tomu jen tři věci : Dobrou náladu, pokud možno zajímavé prostředí a hezčí exteriér než je moře /a samozřejmě naše louky a lesy/ neznám, fotogenickou modelku a v neposlední řadě kvalitní foťák, pak už to jde samo.
Martina Pazourová
Střípky od moře- Crikvenica
Znáte to, naplánujete si den volna a on jak na potvoru skoro celý proprší. Po několika strávených hodinách v kavárně se počasí umoudřilo- stal se zázrak, vylezlo sluníčko, takže jsme nakonec stihly i koupání. Voda jako kafe.
Martina Pazourová
Růžový fotoblog
Jako každý rok touto dobou se celá naše zahrádka promění v jeden voňavý růžový prales. Tatínek chudák trpí, protože je to hlavně jeho zásluha stříhání na jaře a na podzim. A výsledkem je pár voňavých fotek, pro hezký den!
Martina Pazourová
Rozkvetlá louka mezi paneláky
Dva týdny jezdím kolem tramvají do práce a modlím se, ať mi ten nádherně rozkvetlý pruh nepokosí.Konečně.Den jako korálek a přání splněno.Pokochejte se také, jaký máme v Brně kousek nádherné přírody.U silnice. Mezi paneláky.
Martina Pazourová
Příroda ve městě
Kdo by to byl řekl, že se ve velkém městě najde květ máku či šípkové růže.Foceno přímo u tramvajové zastávky v Brně, lidi po mě koukali, ale já je nevnímala a fotila a fotila,ještě je tam po mě v té trávě cestička. Canon eos d 250
Martina Pazourová
Na skok v arboretu aneb Něžná krása kosatců
Moje babička také pěstovala kosatce, ovšem to, co jsem viděla v arboretu Mendelovy univerzity na výstavě, předčilo veškeré moje očekávání. Nepřeberné množství barev byla opravdu pastva pro oči a relax v dnešní uspěchané době.
Martina Pazourová
Můj nejdražší bonbon v životě
....a posléze vypadená plomba v pátek večer a v sobotu i rozlomená korunka i se zbytkem zubu, .. je to sice v ....., ale má to svoje pozitiva. Aneb takto začíná moje první asi ze 150 budoucích návštěv.
Martina Pazourová
Také v tom vidíte hvězdnou oblohu ?
Tyhle světýlka jsem si hned zamilovala. Ve dne jsou úplně obyčejná, ale sotva zahradu přikryje černočerná tma, vyběhnu v teplákách s foťákem a začnou vznikat zvláštní fotky. Canon eos 250 D.
Martina Pazourová
Milé jaro, ještě vydrž!!
Sníh- kdo by to byl řekl, už jsem pomalu přestávala doufat, že ještě vyběhnu s fotákem zvěčnit to bílé andělské nadělení. A přece. Probuzení do bílého rána, ale v dálce někde švitoří skřivan a pod tíhou sněhové peřinky už
Martina Pazourová
Kouzla se sněhem
Naše staré retro ozdoby, na některých už zapracoval zub času, ale i tak jsou pořád moc krásné.Foto Canon eos d 250.
Martina Pazourová
Trošku té sněho-ledové vánoční pohody
Čekal v lednici rok na sníh.To bylo řečí, že není kam dát špenát. Myslím, že čekání se mu- vyplatilo a trpělivost sníh přinesla :-P Foto Canon eos 250 dé.
Martina Pazourová
S motýlem na zádech aneb Vítejte v karibském ráji
Podzim- období plískanic a nevlídného počasí svádí spíše k posezení u teplého čaje a knihy, já bych vás ale přesto moc ráda pozvala na jedno kouzelné místo v centru Brna, které se stalo rájem nejen pro mnoho druhů vzácných
Martina Pazourová
Tak jako slunečnice ....
Zázrak. Konečně mi vykvetly jiné než žluté. Asi tak z patnácti pytlíků různých barev.Já nedočkavka netrpělivá obecná otvírala okvětní lístky s nadějí, že vytoužená barva tentokrát nezklame, no a zase ta žlutá. Až jednou :P
Martina Pazourová
Pernštejnské zahrady Aneb Jak se budí princezny ?
Když si pan režisér Vorlíček vybíral místo natáčení pohádky O šípkové Růžence, určitě nemohl udělat líp. Nádherný hrad Pernštejn a co teprve jeho upravené zahrady! Jako desetiletá jsem s mamkou byla na zájezdě a v paměti mi doteď
Martina Pazourová
Dáte si se mnou zmrzku ?
Počkej zastav, to si musím vyfotit. Můj společník, se kterým jsem se vydala na auto foto výlet na Pernštejn, málem strhl volant. To je úžasný a hezký !! Kříčela jsem nadšením v autě. Postavička gejši a pejska vzhlížícího k ní, mi
Martina Pazourová
Pro makovou panenku
V makovém ráji u Vyškova by měl co dělat i motýl Emanuel. Tak dlouho jsem chtěla tu neskutečnou červenou a bílou nádheru vidět na vlastní oči, až se mi to fakt splnilo. Měla jsem právě ten den narozeniny,Canon 250D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 195
- Celková karma 14,90
- Průměrná čtenost 606x
Miluji češtinu a její slovní podoby. Ráda píši fejetony, o čemkoliv a nejen do šuplíku.Tvořím fotoblogy a koláže z fotek, náměty leží doslova na zemi.Moc ráda fotím a pěstuji květiny, zejména růže- to je můj život :-)
https://www.facebook.com/martina.pazourova
Fytotechnička, pokladní i makléřka, pojišťovací agentka vášnivá fotografka a nákupčí banerové i nebanerové reklamy, která ráda píše.O čemkoliv.
Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá GLOSÁTORKA, nyní BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce zarytá zahradnice a bylinkářka .Muže vnímám jako osobnost, mám ráda inteligentní humor pana Šmoldase, pořad NA STOJÁKA- pana Tomeše. Musíte mě číst mezi řádky..Přátele se neměří kvantitou, ale kvalitou. Jak to říkala ta babička ve známé pohádce Sůl nad zlato:
Já jsem všudezdejší :)