Jak mě ne-napálili aneb Kdo nemá v hlavě,….znáte to:-)
foto archiv autorky
A to je polaroid. Pardon, dva Polaroidy. Vlastně na jeden jsem zapomněla, takže tři.
Po delším zvažování všech pro a proti, jsem se odhodlala ke koupi zrcadlovky Nikon D 70. Samo že použité, z Aukra. Tak trošku sázka do loterie a týdenní hra nervů. V hlavě se mi honily otázky typu: Přijde? Když přijde, tak v pořádku? Nebude rozbité zrcátko? Pokud nebude rozbité zrcátko, bude tam k tomu i návod? Otázky se vyřešily během pěti minut po rozbalení balíku. Foťák přišel v super stavu.
Potřeboval však naformátovat, s čímž si hravě poradila moje dobrá kamarádka, která vlastní přístroj o třídu vyšší. Rok makal jako šroub, až jednoho krásného podzimního dne, zrovna když jsem byla v tom nejlepším fotícím rauši, fotit přestal.
Zničeho nic, aniž by předem něco ohlásil. Ani se mě ten lajdák kluk fotografickej Nikon D 70 nezeptal. Pravda, šestisetstránkový návod jsem byla za ten rok líná prostudovat, takže jsem opravdu netušila, v čem by mohl být sebemenší zakopaný pes. Navíc po mě chce ten drzoun ještě formátování!
Po půldenním vulgárním nadávání a bezmoci , telefonování do servisu , i když určení příčiny závady po mobilu asi nebylo to pravé ořechové,/ škoda, že věštci foťáky neopravují/, jsem moudře usoudila, že víc hlav víc ví a našla jsem si nejbližší prodejnu foto-potřeb s tím, že si koupím novou kartu.
Protože všichni kamarádi profi fotografové mě přesvědčili, že opravdu nutně potřebuji tzv. rychlou kartu,a já svým kamarádům věřím./bohužel/.
Že to byla největší chyba v zoufalství, mi došlo později. Zrcadlo beru pro sichr sebou. Obsluhuje mě mladá slečna, která zřejmě asi ani netuší, k čemu foťák slouží. Možná že ani netuší, kde prodává. Ještě jí to snad budu vysvětlovat já nebo co. Jen opakuje jak cvičená opička po mě, že to asi bude kartou . Odbornice na slovo vzatá- spíš jinými slovy nemehlo se mi snaží vysvětlit, že mám foťák už zastaralý a že to naformátovat nejde. A že to neumí. Jdou na mě mdloby.
Kde nic není, ani smrt nebere. Volá tedy vedoucí, o které si myslím, že už bude vědět, odbornice na slovo vzatá, když zde pracuje, jak se fotí se zrcadlem a jak se formátuje. Anebo to jen předstírá? Ale musím uznat snahu, i když ve výsledku vyjde nastejno, opět nic, sice udělá dva snímky, aby se neřeklo, ale nejde to naformátovat ani stáhnout fotky do pc. Prý jedině opravna a že hned o jedné ví, že jsou to její známí.
Dolezu tedy celá naštvaná a s pohledem spráskaného psa do místa spásy a naděje. Zde jsou již zřejmě na takové blbce, jako já nachystaní, ochotně mě přesvědčuji že ten můj foťák je starý jak první světová a že patří do šrotu, jen diagnostika bude stát 600-1200 a ze to staré foťáky dělají, že mají zaprášené čidlo, tudíž nevidí kartu atd. atd, zbytek už raději neslyším, pokud jsem prve neměla infarkt, teď už mě asi nemine.
Mladíci dodávají, že se mi na na ten starý krám rádi podívají, že to potřebuje jako sůl.
S krvácejícím srdcem jim Nikouška nechávám . Odcházím s pohledem vraha a slovy Pokazili jste mi celý den!!
foto archiv blogerky
Doma sednu k pc a něco mi tu nesedí. Stále mi totiž vrtá hlavou, proč minutu předtím foták fotil a pak už ani snímeček. Prohledávám diskuse a návod až do jedné ráno a ejhle najednou získám tolik cenných informací, jak za celý rok. Dobře mi tak.
Ještě mě napadne spásná myšlenka, ale tu hned zavrhuji. že by to mohlo být vybitou baterkou. Ne, tomu nevěřím, přece by mě na to v servisu upozornili.TAKOVÁ KRAVINA.
Ne opravdu, že by až tak a mě chtěli rejžovat? Rozhoduji se rychle. Ráno v osm jsem na značkách v opravně a beru fotáček zpět. Naštěstí zachraňuji dvanáct stovek, o které mě ti darmožrouti a vyčuránci chtěli připravit. Já vám dám diagnostiku, vy paskřivci :-) At žije instinkt.
Přijdu domů , foták hodím na nabíječku a trpělivě čekám. Spásné červené světýlko už nebliká. Nedočkavě vložím baterku a co myslíte? Mé podezření se potvrdilo, Opět slyším ten lahodný zvuk, zní mi jako rajská hudba, ono známé :cvak cvak cvak :-)
Jo, holt, kdo nemá v hlavě:-)
Martina Pazourová
Seznamte se, Hepatica nobilis
Není mnoho bylinek, které by se mohly pyšnit tak něžným květem, jako právě tato, jaterník podléška. Nejvíce fialové květy, mohou být i růžové, ale dokonce i bílé, v závislosti na prostředí, zdobí a zároveň léčí, je ale chráněná.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Martina Pazourová
Střípky z bleduliště
Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala
Martina Pazourová
Fialoví chlupáčci
Tak jsem se tam konečně po roce, který nebyl jednoduchý a tudíž málo času, dostala. Jsem za to moc vděčná, protože cestou jsem potkala i moc prima paní, se kterou jsme si parádně popovídaly.V kombinaci s fialovými květy prima den
Martina Pazourová
Když je focení zábava
Potřebujete k tomu jen tři věci : Dobrou náladu, pokud možno zajímavé prostředí a hezčí exteriér než je moře /a samozřejmě naše louky a lesy/ neznám, fotogenickou modelku a v neposlední řadě kvalitní foťák, pak už to jde samo.
Martina Pazourová
Střípky od moře- Crikvenica
Znáte to, naplánujete si den volna a on jak na potvoru skoro celý proprší. Po několika strávených hodinách v kavárně se počasí umoudřilo- stal se zázrak, vylezlo sluníčko, takže jsme nakonec stihly i koupání. Voda jako kafe.
Martina Pazourová
Růžový fotoblog
Jako každý rok touto dobou se celá naše zahrádka promění v jeden voňavý růžový prales. Tatínek chudák trpí, protože je to hlavně jeho zásluha stříhání na jaře a na podzim. A výsledkem je pár voňavých fotek, pro hezký den!
Martina Pazourová
Rozkvetlá louka mezi paneláky
Dva týdny jezdím kolem tramvají do práce a modlím se, ať mi ten nádherně rozkvetlý pruh nepokosí.Konečně.Den jako korálek a přání splněno.Pokochejte se také, jaký máme v Brně kousek nádherné přírody.U silnice. Mezi paneláky.
Martina Pazourová
Příroda ve městě
Kdo by to byl řekl, že se ve velkém městě najde květ máku či šípkové růže.Foceno přímo u tramvajové zastávky v Brně, lidi po mě koukali, ale já je nevnímala a fotila a fotila,ještě je tam po mě v té trávě cestička. Canon eos d 250
Martina Pazourová
Na skok v arboretu aneb Něžná krása kosatců
Moje babička také pěstovala kosatce, ovšem to, co jsem viděla v arboretu Mendelovy univerzity na výstavě, předčilo veškeré moje očekávání. Nepřeberné množství barev byla opravdu pastva pro oči a relax v dnešní uspěchané době.
Martina Pazourová
Můj nejdražší bonbon v životě
....a posléze vypadená plomba v pátek večer a v sobotu i rozlomená korunka i se zbytkem zubu, .. je to sice v ....., ale má to svoje pozitiva. Aneb takto začíná moje první asi ze 150 budoucích návštěv.
Martina Pazourová
Také v tom vidíte hvězdnou oblohu ?
Tyhle světýlka jsem si hned zamilovala. Ve dne jsou úplně obyčejná, ale sotva zahradu přikryje černočerná tma, vyběhnu v teplákách s foťákem a začnou vznikat zvláštní fotky. Canon eos 250 D.
Martina Pazourová
Milé jaro, ještě vydrž!!
Sníh- kdo by to byl řekl, už jsem pomalu přestávala doufat, že ještě vyběhnu s fotákem zvěčnit to bílé andělské nadělení. A přece. Probuzení do bílého rána, ale v dálce někde švitoří skřivan a pod tíhou sněhové peřinky už
Martina Pazourová
Kouzla se sněhem
Naše staré retro ozdoby, na některých už zapracoval zub času, ale i tak jsou pořád moc krásné.Foto Canon eos d 250.
Martina Pazourová
Trošku té sněho-ledové vánoční pohody
Čekal v lednici rok na sníh.To bylo řečí, že není kam dát špenát. Myslím, že čekání se mu- vyplatilo a trpělivost sníh přinesla :-P Foto Canon eos 250 dé.
Martina Pazourová
S motýlem na zádech aneb Vítejte v karibském ráji
Podzim- období plískanic a nevlídného počasí svádí spíše k posezení u teplého čaje a knihy, já bych vás ale přesto moc ráda pozvala na jedno kouzelné místo v centru Brna, které se stalo rájem nejen pro mnoho druhů vzácných
Martina Pazourová
Tak jako slunečnice ....
Zázrak. Konečně mi vykvetly jiné než žluté. Asi tak z patnácti pytlíků různých barev.Já nedočkavka netrpělivá obecná otvírala okvětní lístky s nadějí, že vytoužená barva tentokrát nezklame, no a zase ta žlutá. Až jednou :P
Martina Pazourová
Pernštejnské zahrady Aneb Jak se budí princezny ?
Když si pan režisér Vorlíček vybíral místo natáčení pohádky O šípkové Růžence, určitě nemohl udělat líp. Nádherný hrad Pernštejn a co teprve jeho upravené zahrady! Jako desetiletá jsem s mamkou byla na zájezdě a v paměti mi doteď
Martina Pazourová
Dáte si se mnou zmrzku ?
Počkej zastav, to si musím vyfotit. Můj společník, se kterým jsem se vydala na auto foto výlet na Pernštejn, málem strhl volant. To je úžasný a hezký !! Kříčela jsem nadšením v autě. Postavička gejši a pejska vzhlížícího k ní, mi
Martina Pazourová
Pro makovou panenku
V makovém ráji u Vyškova by měl co dělat i motýl Emanuel. Tak dlouho jsem chtěla tu neskutečnou červenou a bílou nádheru vidět na vlastní oči, až se mi to fakt splnilo. Měla jsem právě ten den narozeniny,Canon 250D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 195
- Celková karma 14,90
- Průměrná čtenost 606x
Miluji češtinu a její slovní podoby. Ráda píši fejetony, o čemkoliv a nejen do šuplíku.Tvořím fotoblogy a koláže z fotek, náměty leží doslova na zemi.Moc ráda fotím a pěstuji květiny, zejména růže- to je můj život :-)
https://www.facebook.com/martina.pazourova
Fytotechnička, pokladní i makléřka, pojišťovací agentka vášnivá fotografka a nákupčí banerové i nebanerové reklamy, která ráda píše.O čemkoliv.
Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá GLOSÁTORKA, nyní BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce zarytá zahradnice a bylinkářka .Muže vnímám jako osobnost, mám ráda inteligentní humor pana Šmoldase, pořad NA STOJÁKA- pana Tomeše. Musíte mě číst mezi řádky..Přátele se neměří kvantitou, ale kvalitou. Jak to říkala ta babička ve známé pohádce Sůl nad zlato:
Já jsem všudezdejší :)