Bělejší než bílá
a pozorovat tu bílou nádheru.Jaromír Nohavica zašel ještě dál, složil o tom docela vtipný text: https://www.youtube.com/watch?v=F__P3ajvbxE
K zimě patří nejen sníh, ale i plesy a také si pamatuji, jako asi desetiletá jsem hlídala čtyřletého brášku a naši pravidelně vyráželi na plesy. Když k tomu navíc napadl sníh, mělo to kouzelnou atmosféru. Načančané ženy v kožíškách a doprovázející je muži gentlemani.spěchající do místní sokolovny. A ráno na povinný úklid. Jednou mě vzali s sebou a ten úklid stál opravdu za to, ani nechci domýšlet co se tam dělo. Někdy jsou ti dospělí jak malé děti. Nejvíc zabrat dalo tzv. Peklo, ale to asi všichni znáte, kdo jste na ples někdy zašli.
Vánoce bývaly pravidelně se sněhovou nadílkou. Bývala u nás drogerie a za výlohou mívali kolekce nádherných retroozdob, co by za ně dnes na Aukru dali! Musela jsem jich pár ukořistit, od čeho byla doma ochotná babička. Chuděra pak byla půl měsíce o gothaji, jen aby mi vyhověla. Však je také opatruji jako oko v hlavě.
Sníh ve mě vyvolává různé vzpomínky. Jednou z nich je třeba ta, jak jsem šla na dětský ples a součástí byla tombola. Jenže tenkrát to chodilo trošku jinak. První tři ceny včetně třípatráku si samozřejmě rozdělily rodiny komunistů a na nás obyčejné smrtelníky zbyly jen nějaké povl zbytky. Jedna paní, která byla moje učitelka ve školce viděla jak se smutně dívám na ceny a tak mi jednu dala, natajno jakože jsem ji vyhrála. Byl to pytlík s pomeranči, v té době hotový poklad. Nesla jsem ho hrdě domů a věnovala nemocnému bratrovi, který chudák doma ležel v horečkách s příušnicemi. Pořád to ve mě vyvolává i po té době hřejivý pocit.
Taky nemůžu s hrůzou nevzpomenout na půlroční sádru, jsem občas odmalička děsnej lempl a nějak jsem tehdy odflákla vázání, takže noha plandala . Jen abych už byla na ledě. Nějak se to vymstilo a byla z toho hnusná zlomenina bércové kosti, jen jsem ještě stihla zaregistrovat silné křupnutí a pak už jen houkačku. Od té doby mám pokušení, naštěstí ale jen pokušení na brusle vlézt znovu. Válí se mi ve skříni a pořád voní novotou. Zlaté logo Botasu jistí kvalitu, a to byly už nějaké brusle, echt brusle.kamarád mě ukecává, že naučil bruslit i desetiletou dceru, ale dvacet kilo a mých šedesát pět se asi v případě pádu nedá srovnat.
Tak a ted romantika končí. Horší ovšem je, když do toho marasu musíte jít. Ještě dobrodružnější to mají řidiči, ploužící se krokem a závidějící chodcům, že jsou rychlejší.
Dnes ráno to docela zajímavě klouzalo, hlavně na podlaze v lékárně, kterou jsem nechtěně celou projela a zastavila se až u pokladny , přičemž během jízdy mě stačily dvě magistry i pozdravit a posléze málem ošetřit.
A co vy a zima , užíváte? https://www.youtube.com/watch?v=VZqPoriYXho
Martina Pazourová
Seznamte se, Hepatica nobilis
Není mnoho bylinek, které by se mohly pyšnit tak něžným květem, jako právě tato, jaterník podléška. Nejvíce fialové květy, mohou být i růžové, ale dokonce i bílé, v závislosti na prostředí, zdobí a zároveň léčí, je ale chráněná.
Martina Pazourová
Po dešti......
Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)
Martina Pazourová
Střípky z bleduliště
Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala
Martina Pazourová
Fialoví chlupáčci
Tak jsem se tam konečně po roce, který nebyl jednoduchý a tudíž málo času, dostala. Jsem za to moc vděčná, protože cestou jsem potkala i moc prima paní, se kterou jsme si parádně popovídaly.V kombinaci s fialovými květy prima den
Martina Pazourová
Když je focení zábava
Potřebujete k tomu jen tři věci : Dobrou náladu, pokud možno zajímavé prostředí a hezčí exteriér než je moře /a samozřejmě naše louky a lesy/ neznám, fotogenickou modelku a v neposlední řadě kvalitní foťák, pak už to jde samo.
Martina Pazourová
Střípky od moře- Crikvenica
Znáte to, naplánujete si den volna a on jak na potvoru skoro celý proprší. Po několika strávených hodinách v kavárně se počasí umoudřilo- stal se zázrak, vylezlo sluníčko, takže jsme nakonec stihly i koupání. Voda jako kafe.
Martina Pazourová
Růžový fotoblog
Jako každý rok touto dobou se celá naše zahrádka promění v jeden voňavý růžový prales. Tatínek chudák trpí, protože je to hlavně jeho zásluha stříhání na jaře a na podzim. A výsledkem je pár voňavých fotek, pro hezký den!
Martina Pazourová
Rozkvetlá louka mezi paneláky
Dva týdny jezdím kolem tramvají do práce a modlím se, ať mi ten nádherně rozkvetlý pruh nepokosí.Konečně.Den jako korálek a přání splněno.Pokochejte se také, jaký máme v Brně kousek nádherné přírody.U silnice. Mezi paneláky.
Martina Pazourová
Příroda ve městě
Kdo by to byl řekl, že se ve velkém městě najde květ máku či šípkové růže.Foceno přímo u tramvajové zastávky v Brně, lidi po mě koukali, ale já je nevnímala a fotila a fotila,ještě je tam po mě v té trávě cestička. Canon eos d 250
Martina Pazourová
Na skok v arboretu aneb Něžná krása kosatců
Moje babička také pěstovala kosatce, ovšem to, co jsem viděla v arboretu Mendelovy univerzity na výstavě, předčilo veškeré moje očekávání. Nepřeberné množství barev byla opravdu pastva pro oči a relax v dnešní uspěchané době.
Martina Pazourová
Můj nejdražší bonbon v životě
....a posléze vypadená plomba v pátek večer a v sobotu i rozlomená korunka i se zbytkem zubu, .. je to sice v ....., ale má to svoje pozitiva. Aneb takto začíná moje první asi ze 150 budoucích návštěv.
Martina Pazourová
Také v tom vidíte hvězdnou oblohu ?
Tyhle světýlka jsem si hned zamilovala. Ve dne jsou úplně obyčejná, ale sotva zahradu přikryje černočerná tma, vyběhnu v teplákách s foťákem a začnou vznikat zvláštní fotky. Canon eos 250 D.
Martina Pazourová
Milé jaro, ještě vydrž!!
Sníh- kdo by to byl řekl, už jsem pomalu přestávala doufat, že ještě vyběhnu s fotákem zvěčnit to bílé andělské nadělení. A přece. Probuzení do bílého rána, ale v dálce někde švitoří skřivan a pod tíhou sněhové peřinky už
Martina Pazourová
Kouzla se sněhem
Naše staré retro ozdoby, na některých už zapracoval zub času, ale i tak jsou pořád moc krásné.Foto Canon eos d 250.
Martina Pazourová
Trošku té sněho-ledové vánoční pohody
Čekal v lednici rok na sníh.To bylo řečí, že není kam dát špenát. Myslím, že čekání se mu- vyplatilo a trpělivost sníh přinesla :-P Foto Canon eos 250 dé.
Martina Pazourová
S motýlem na zádech aneb Vítejte v karibském ráji
Podzim- období plískanic a nevlídného počasí svádí spíše k posezení u teplého čaje a knihy, já bych vás ale přesto moc ráda pozvala na jedno kouzelné místo v centru Brna, které se stalo rájem nejen pro mnoho druhů vzácných
Martina Pazourová
Tak jako slunečnice ....
Zázrak. Konečně mi vykvetly jiné než žluté. Asi tak z patnácti pytlíků různých barev.Já nedočkavka netrpělivá obecná otvírala okvětní lístky s nadějí, že vytoužená barva tentokrát nezklame, no a zase ta žlutá. Až jednou :P
Martina Pazourová
Pernštejnské zahrady Aneb Jak se budí princezny ?
Když si pan režisér Vorlíček vybíral místo natáčení pohádky O šípkové Růžence, určitě nemohl udělat líp. Nádherný hrad Pernštejn a co teprve jeho upravené zahrady! Jako desetiletá jsem s mamkou byla na zájezdě a v paměti mi doteď
Martina Pazourová
Dáte si se mnou zmrzku ?
Počkej zastav, to si musím vyfotit. Můj společník, se kterým jsem se vydala na auto foto výlet na Pernštejn, málem strhl volant. To je úžasný a hezký !! Kříčela jsem nadšením v autě. Postavička gejši a pejska vzhlížícího k ní, mi
Martina Pazourová
Pro makovou panenku
V makovém ráji u Vyškova by měl co dělat i motýl Emanuel. Tak dlouho jsem chtěla tu neskutečnou červenou a bílou nádheru vidět na vlastní oči, až se mi to fakt splnilo. Měla jsem právě ten den narozeniny,Canon 250D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 195
- Celková karma 14,90
- Průměrná čtenost 606x
Miluji češtinu a její slovní podoby. Ráda píši fejetony, o čemkoliv a nejen do šuplíku.Tvořím fotoblogy a koláže z fotek, náměty leží doslova na zemi.Moc ráda fotím a pěstuji květiny, zejména růže- to je můj život :-)
https://www.facebook.com/martina.pazourova
Fytotechnička, pokladní i makléřka, pojišťovací agentka vášnivá fotografka a nákupčí banerové i nebanerové reklamy, která ráda píše.O čemkoliv.
Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá GLOSÁTORKA, nyní BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce zarytá zahradnice a bylinkářka .Muže vnímám jako osobnost, mám ráda inteligentní humor pana Šmoldase, pořad NA STOJÁKA- pana Tomeše. Musíte mě číst mezi řádky..Přátele se neměří kvantitou, ale kvalitou. Jak to říkala ta babička ve známé pohádce Sůl nad zlato:
Já jsem všudezdejší :)